|
česky | english | deutsch | po polsku | italiano | en français • info |
|
profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | HOME |
|
| aktualizováno: 11. srpna 2011 10:38:19 |
| News aktuálně | « návrat |
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Rodiče se o mě nebáli, tvrdí nejlepší česká skokanka na MS Doleželová
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele. Radost z postupu do druhého kola záhy vystřídalo zklamání ze zhoršení. Michaela Doleželová nakonec obsadila na mistrovství světa v Liberci 27. místo. "Mohlo to být lepší," konstatovala lakonicky po závodě.
Michaelo, jak jste spokojená se svým vystoupením na MS? Mohlo to být lepší, byly tam nějaké chyby. Pro zlepšení jsem udělala maximum, ale druhé kolo mi nevyšlo. Nedolehly na vás těžké povětrnostní podmínky? Snažím se podmínky závodu nevnímat. Beru je takové, jaké jsou. Nemůžu si vybrat, jestli chci, aby svítilo slunko nebo jestli má sněžit nebo pršet. S tím nic nenadělám. Jak jste vnímala atmosféru závodu? Je tady víc Čechů, vnímám, že nám fandí. Ale jinak se mi to zdá stejné, jako kdyby to bylo jinde. Neříkejte, že na mistrovství světa byla stejná atmosféra, jako na Kontinentálním poháru. Je pravda, že Kontinentální pohár neskáčeme v Česku a není tam tolik novinářů, ale jinak je to stejné. Jak jste si užila šampionát? Budete jednou vyprávět dětem, že jste byla u přelomového prvního mistrovství světa žen? To nevím. Ale určitě se o ženském skoku na lyžích bude víc vědět. Skoro nikdo o nás nevěděl, jen ti, kteří se o tento sport zajímají. Myslíte, že se díky mistrovství podaří přitáhnout více českých holek ke skoku? Tím, že o tom bude vědět víc lidí, tak určitě. Co říkají vašemu sportu rodiče? Byli v hledišti? Neměli o vás po těch všech pádech strach? Rodiče se přijeli podívat. Říkali, že když to udělám jako vždycky, nemůžu spadnout.
Autoři: kal iDNES.cz,bb MF DNES |
||||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Ženské skoky poprvé: pištící Američanka, tichá Češka
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele.
"Je to skvělý pocit," culí se čtrnáctiletá Maren Nudbyová – norská skokanka, děvče s rovnátky. A také historicky první žena, která sjela z můstku při závodě mistrovství světa. Jen tak tak přeskočila padesát metrů, což není zrovna obdivuhodný výkon, ale jí to nevadí. Holky a mladé slečny chtějí především ukázat, že i ony umějí na můstcích bavit. Liberecká premiéra čekala i dvě české závodnice – šestnáctiletou Vladěnu Pustkovou a o dva roky mladší Michaelu Doleželovou. "No, já ani nevím, co vám mám na to říct," hledá Pustková slova charakterizující její názor na historicky první mistrovský závod žen. Šestnáctiletá černovláska skončí v prvním kole předposlední a nepostoupí. "Chyběly mi tři metry," rozebírá situaci. Její blonďatá kolegyně Doleželová je na tom o dost lépe. Skočí 70 metrů. "Super. Docela se mi to povedlo," říká. Nervozitu, chvění či snad zodpovědnost prý necítí. "Né, to je jako každý jiný závod," povídá stydlivá dívka tichoučkým hlasem a chválí počasí: "Sice sněží, ale nefouká. A to je hlavní." Škoda jen, že druhý skok se jí příliš nepovedl – dolétla jen 59,5 metru. Celkově skončila na sedmadvacátém místě. "Byly tam nějaké chyby," lituje. Při pohledu na létající postavy nezpozorujete výrazné rozdíly oproti mužským protějškům. Jen dopady jsou "něžnější", ne tak dravé, telemarky nedokonalé. I když – jak kdy. Pozdější vítězka Lindsey Vanová, čtyřiadvacetiletá Američanka, předvádí excelentní skoky, elegantní přistání. Ve druhém kole všechny očaruje letem dlouhým 97,5 metru.
Diváci, kteří se pozvolna rozeseli po ještědské tribuně, hlasitě odměňují každý delší skok. Když v prvním kole letí třináctiletá Francouzka Colin Matellová 90 metrů, aplaudují až hystericky. Aby ne. Právě viděli jeden z největších světových talentů ženského lyžování. Škoda jen, že těch aplaudujících není víc. Děr a prázdných prostorů zeje v obrovské železné konstrukci víc než dost. Lístky přitom byly nejlevnější z celé nabídky libereckého mistrovství – stály od 300 do 500 korun. Američance Vanové, která na důkaz vítězství piští několik minut, to však nevadí. Skáče, euforicky běhá dokola. Je historicky první mistryní světa ve skoku na lyžích. "Báječné, skvělé, áááá..." řve na celé kolo. Nebojácné holky to mají premiérově za sebou. Jejich kolegyně, zraněná Pustková, skončila v prvním kole předposlední a nepostoupila. "Dva tři metry mi chyběly," usmívala se nejstarší z české ženské bandy. Nejmladší skokankou byla původně česká ďáblice Natálie Dejmková, jenže po pádu v úvodním tréninku rozhodl tým okolo reprezentačního kouče Jaroslava Sakaly, že v Liberci závodit nebude. A tak zvláštní primát převzala Francouzka Coline Mattelová. Jakub Kvasnička |
||||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Tvrdé holky můstku. Skokanky prožívají premiéru na MS
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele.
Liberec – Úterý 17. února, 12:00. Místo: Liberec, Česká republika. Mistrovství světa v klasickém lyžování na českém území se do historie nezapíše jen největším počtem startujících, ale i tím, že mezi nimi jsou poprvé skokanky na lyžích. Ženy, které se odhodlaly bojovat s dlouho neprostupnou "mužskou image" tohoto sportu. Teď poprvé mohou ukázat svoji odvahu na té úplně nejvyšší světové scéně. "Každý, kdo tam vyleze a spustí se dolů, je dobrodruh," říká trenér české ženské reprezentace Jaroslav Sakala a zálibně se dívá směrem k ještědskému můstku. "Jsou to tvrdý holky," dodává až obdivně slavný skokan. Na nájezdu středního můstku už ale čeká na historicky první oficiální tréninkový skok první žena. Tedy žena... Natálku to nebolí Natálie Dejmková je rozhodně žena co se týče její odvahy a odhodlání, jinak je to sympatická, rozesmátá brýlatá dvanáctiletá holčina. A nikdo jí u skokanského můstku neřekne jinak než Natálko.
Jenže s prvním skokem na šampionátu má smůlu. Na Ještědu fouká a jury posílá skokanky do tréninku z nízkého nájezdu. Droboučká Natálka si pak na bubnu škrtne patkami a padá. Krkolomně se snaží brzdit v prudkém svahu, jedna lyže jí odjíždí a s ohromnou silou vráží do bariér. Ke dvanáctileté skokance se sbíhají organizátoři, ale Natálka se nakonec zvedá a můstek opouští po svých. A dobrá nálada ji rozhodně neopouští. "To vůbec nebolí," směje se mladičká závodnice, jejíž lyže vypadají tak dvakrát vyšší než ona. Vzor? Táta, říká Dejmková "Na vybavení mají holky stejná pravidla jako chlapi," vysvětluje Jaroslav Sakala. "Natálka má vůbec nejkratší lyže, dva metry, Vlaďka Pustková už má skočky dva a půl metru," přibližuje trenér českých skokanek. Už před tím si ale Natálie Dejmková odbyla možná svůj první rozhovor pro zahraniční média. Interview pro japonskou novinářku tlumočí výbornou angličtinou o fous starší reprezentační kolegyně. A kolik že té malé je? "Loni v září jí bylo dvanáct," potvrzuje věk kamarádky. Jak se vlastně ke dlouho výsostně mužské disciplíně dostala? "Dovedl mě k tomu táta, on taky skákal," říká s hrdostí mladičká reprezentantka.
Ve dvanácti letech má Natálka skočeno 66 metrů. "Ty nejlepší skáčou jako chlapi, klidně přes dvě stě metrů," pokyvuje hlavou mistr světa v letech na lyžích z Planice z roku 1985. Češky kosí počasí a pády "Teď byly některé holky právě i na letech," dodává Sakala. Aby se ale svým sportem živily, to asi zatím nepřipadá v úvahu. "Prvních šest v závodě získává prize money, pokud má někdo osobního sponzora, tak může dostat za umístění něco od něho, jinak nic," uvádí držitel dvou stříbrných medailí ze světového šampionátu. Liberecké MS je nicméně pro ženský skok skvělou možností prezentace. "Pro holky je to určitě vrchol a také skvělá reklama. Zájem je veliký," pochvaluje si Jaroslav Sakala. Zcela prázdná tribuna při oficiálním tréninku to ale tak úplně nepotvrzuje. Organizátoři skokankám příliš nepřáli – závod je čeká v pátek dopoledne, krátce před tím, než na trať ve Vesci vyběhne Lukáš Bauer. Premiéře ženského skoku nepřeje ani počasí. Po pádu Natálky Dejmkové byl trénink posunut na večer, poté na středeční ráno, trenér Sakala se navíc rozhodl, že mladičkou reprezentantku do dalších tréninků a nakonec ani do závodu nepustí. Jenže vítr a husté sněžení dělaly závodnicím problémy i další den. Jen o dva roky starší Lucie Míková musela po ošklivém pádu do nemocnice a její účast v premiérovém závodě nejspíš také vzala za své. Ondřej Roubínek
|
||||||||||||||||||||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Sakala by nastavení věkové hranice u skokanek nebránil
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele.
Skokanky na lyžích čeká na mistrovství světa v Liberci historická premiéra, český tým je ale už po dvou trénincích o dvě závodnice chudší. V úterý neustála tréninkový skok nejmladší soutěžící na světovém šampionátu Natálie Dejmková a trenér Jaroslav Sakala se rozhodl teprve dvanáctiletou reprezentantku do pátečního závodu nenominovat. Ve středu skončila v péči lékařů po pádu čtrnáctiletá Lucie Míková. Pády českých závodnic vzbudily řadu otázek, především proč není omezená věková hranice. Věkové omezení platí vyjma olympijských her pouze na mamutím můstku, kam nesmějí závodníci pod osmnáct let. "Diskutuje se o tom, jestli nejsou moc mladé. Já osobně bych byl pro věkový limit. Čtrnáct let by bylo akorát," přikývl Sakala na středečním setkání s novináři. Oba pády českých závodnic měly společný scénář: skákalo se z nízkého nájezdového okna a skokanky vinou malé rychlosti nepřeletěly v Liberci poměrně vysoký buben. "Jury rozhodla o takhle nízkém nájezdu, nikoho ale nehodlám obviňovat. Počasí bylo špatné a trénink se musel odjet, jinak by závod nemohl být," podotkl Sakala. Lehko mu ale při karambolech nebylo. "V úterý jsem prožíval pád těžce, dneska ještě hůř," přiznal mistr světa v letech na lyžích z roku 1994. Nejraději by skákaly Na svěřenkyních lyžařského rebela ale žádný otřes patrný nebyl. Jedinou známkou byly berle pokulhávající Míkové. "Ani jsem pád nevnímala. Rozjela jsem se a pak ležela dole," prohlásila závodnice z libereckého skokanského klubu. "Věděla jsem, že je v Liberci buben celkem vysoko, ale nevím, jestli se s tím dalo něco dělat. Tohle ale nebyl vážný pád, spíš takový polovážný," líčila rozpustile Míková, která by nejraději v pátek do závodu zasáhla. "Nevidím to, vazy jsou horší než zlomenina," kroutil hlavou Sakala. Zklamání, že v pátek bude při historickém okamžiku na věži chybět, bylo patrné i ve tváři mladičké Dejmkové. "Chtěla bych skákat. Kdo tomu nerozumí, tak si možná řekne, že by holky skákat neměly. Kdo do skoků vidí a ví, jaké byly podmínky, to říct nemůže," je přesvědčená česká naděje. Z českého kvarteta tak do závodu na středním zasáhnou jen šestnáctiletá Vladěna Pustková a o dva roky mladší Michaela Doleželová. Pavel Novotný |
||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Skokanky na lyžích čeká velká premiéra. Míří na mistrovství světa
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele. Mistrovství světa v klasickém lyžování začne sice až v nadcházejícím týdnu, ale Liberec má už nyní jeden historický zápis jistý. O světové medaile budou na severu Čech vůbec poprvé soupeřit skokanky na lyžích.
Zařazením ženského skoku do programu světového šampionátu vyvrcholilo mnohaleté úsilí předních závodnic o zrovnoprávnění obou pohlaví v této dlouho výhradně mužské disciplíně. Převratné rozhodnutí učinila Mezinárodní lyžařská federace (FIS) před třemi lety na svém zasedání v portugalské Vilamouře. Milníky
1994 – Eva Gansterová, první předskokanka na ZOH Od 90. let, kdy začaly skokanky v tomto směru na FIS stále více naléhat, oponovali její činitelé nejčastěji nízkým počtem závodnic i zemí, které se mohou soutěží účastnit. Zároveň se oháněli tvrzením, že skok je svou povahou nebezpečný sport. S tím, jak odvážných žen, které se dokázaly spustit ze skokanské věže, stále přibývalo, začaly argumenty FIS ztrácet na váze. A tak se dámy – ostatně pronikly už téměř do všech odvětví – dočkaly v roce 1996 svých prvních mezinárodních závodů. V sezoně 2004/05 měl premiéru třináctidílný Kontinentální pohár a o rok později skákaly ve slovinské Kranji o historicky první titul mistryně světa juniorky. I když většina průkopnic ženského skoku na lyžích pochází ze Skandinávie nebo zámoří, na jeho zviditelnění v klíčových letech velmi zapracovala Rakušanka Eva Gansterová. V Lillehammeru 1994 se stala první ženskou předskokankou na olympijských hrách a o dva roky později v Kulmu se jako první závodnice spustila z mamutího můstku. Na stejném místě vytvořila Gansterová v roce 1997 letem dlouhým 167 metrů i ženský světový rekord. Před šesti lety ji ovšem neuvěřitelným dvousetmetrovým výkonem, o kterém marně sní řada mužů, překonala krajanka Daniela Iraschková. Jinak se ale ženské soutěže konají na menších můstcích, na nichž závodnice přistávají maximálně kolem hranice 90 metrů. Boj o svá práva vedly skokanky prakticky od vzniku této disciplíny v Norsku (první dokumentovaný skok v ženském podání se měl uskutečnit v roce 1911). V minulosti musely poslouchat i tak absurdní důvody, jako že by například jejich účastí utrpěla prestiž daného můstku. V polovině minulého století mnoho dívek pro změnu uvěřilo, že skoky na lyžích vedou k neplodnosti. Teprve v novém tisíciletí zdolaly ženy několik milníků, ale své tažení ještě neukončily. Nyní si hodlají "došlápnout" rovněž na Mezinárodní olympijský výbor (MOV). Ten si stále trvá na rozhodnutí nezařadit ženské skoky do programu OH ve Vancouveru, s čímž se ale dámy nehodlají smířit. Sní o opaku a chtějí ho docílit za každou cenu, třeba i s pomocí soudů. Pokud by se nakonec radovaly, doménou mužů by na ZOH zůstala už pouze severská kombinace. Skokanka Pustková: Strach na můstku opadává rychle
Už přes sedm let se snáší z můstků a střemhlav se vrhá do hlubokých propastí nad strmými svahy skokanka na lyžích Vladěna Pustková. Šestnáctiletá dívka už dokonce na "skočkách" pokořila i stometrovou hranici. "Někdy si nahoře říkám, že to vypadá docela hrozivě. Ale člověk se tomu nesmí poddávat. Po jednom skoku většinou strach opadává rychle," říká mladá naděje. Teď se jedna z průkopnic ženského skoku v České republice dočká i vůbec prvního velkého mistrovství a navíc na domácí půdě, kde nechce zklamat a ráda by se vešla alespoň do nejlepší třicítky. "Je super, že jsme se dočkaly velkého mistrovství. Pro náš sport to je obrovská vzpruha, může nás to posunout všechny dál. A vůbec nejde jen o náš tým. Přijde i hodně lidí, další mladé holky by se skoku mohly chytit," těšila se Pustková na příští pátek, kdy se na libereckém Ještědu ženy vůbec poprvé v historii pustí do souboje o světové medaile. Maximem je pro ni zatím dvanácté místo ze závodu Kontinentálního poháru v Park City z října roku 2005. "Pořád dokola si opakuju, že nesmím udělat moc chyb. Když ukážu to co v tréninku, tak by nějaké slušné umístění přijít mohlo. Problém je, že v závodě nedělám tak dobré skoky jako v přípravě," posteskla si Pustková v rozhovoru s ČTK. Mladá dívka z valašských Kozlovic se ke skoku dostala tak trochu náhodou. Ve svých devíti letech se při školním náboru dostala na skokanský můstek a i mezi chlapci zaujala natolik, že si ji trenéři v oddílu nechali. Pustková si nic nedělala z řečí, že skok je jen pro "chlapy". "Vůbec to neřeším, vždyť já jsem hrála dřív s klukama i fotbal, ale to mě nějak přešlo. U skoku jsem přežila začátek a začalo mě to bavit," vrátila se Pustková ke svým začátkům. I ona si ale prošla krizí, dokonce se skákáním nedávno chtěla praštit. Všechno jí vymluvil až Jaroslav Sakala, mistr světa v letech z roku 1994, který žije s maminkou Vladěny. Teď spolupracují i v národním týmu, který Sakala převzal po Pavlu Mikeskovi. "Saky je výborný trenér. Strašně dlouho skákal, ví co poradit. Má strašně moc zkušeností," vypočítala Pustková, jejímž skokanským oblíbencem je Rakušan Wolfgang Loitzl, poslední vítěz prestižního Turné čtyř můstků. Pustková věří, že Sakalu potěší i v Liberci na mistrovství. I když si ale uvědomuje, že letos se zatím s formou nepotkala. Dvacáté místo z italského Toblachu je zatím jejím maximem. "Není to ideální a podle představ. Ještě prostě nejsem tak vyzávoděná. Hlavně se v Liberci nesmím moc svazovat, kdybych strašně moc chtěla, tak to dopadne hrozně," strachovala se Pustková. "Asi mám na víc, ale ještě musím hodně makat a v tréninku se učit," dodala. Autoři: ČTK |
||||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Ženský skok na lyžích vzhlíží k MS v Liberci
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele.
Liberec – Možná zlomovým momentem, který může jejich sport katapultovat ze sportovního podpalubí do povědomí široké veřejnosti a popularity, bude pro skokanky na lyžích blížící se mistrovství světa v Liberci. Ženy létající z můstků na dlouhých "prkénkách" se dočkaly první velké mezinárodní akce a sní o tom, že šampionát v České republice jejich sportu přinese patřičnou pozornost. O zviditelnění budou usilovat i mladičké české reprezentantky ve věkovém průměru necelých patnácti let. Vede je někdejší skokanská hvězda Jaroslav Sakala a zatím na absolutní špičku hledí s uctivým odstupem. Dnem "D" bude pro skokanky pátek 20. února, kdy budou na Ještědu poprvé v historii bojovat o světové medaile na stometrovém můstku. Skokanky si samy uvědomují, že pro ně liberecké mistrovství může znamenat jistý mezník. "Holky se poprvé dočkaly velké akce, určitě jim to může pomoci. Liberec ženský skok dostane do povědomí veřejnosti, přiláká třeba i víc sponzorů. To mistrovství nám určitě v tolik žádaném zviditelnění pomůže," uvedl Sakala v rozhovoru s ČTK. Pryč jsou prý doby, kdy se veřejnost na ženský skok dívala spíše s opovržením a despektem. Ženy na můstcích začaly zápolit už před třinácti lety, ale zatím si mohou jen nechat zdát o pozornosti, která je upřena na jejich mužské protějšky. "Ale nevidím důvod, proč by se to časem nezměnilo. V tradičních zemích, jakými jsou Německo nebo Skandinávie, se to jednou třeba může srovnat. Chce to ale čas, musíme být hlavně vidět na velkých akcích," podotkla Vladěna Pustková, která je v pouhých šestnácti letech nejzkušenější českou reprezentantkou. "Věřím, že skokanky jednou můžou být velmi populární. Když sportovní veřejnost bere třeba sjezdařky, tak proč by to nemohlo fungovat i tady," přidal se Sakala. Skokanky mají svůj Kontinentální pohár, který však není tolik sledovaný. Usilují však i o vlastní mistrovství světa a bojují také o účast na olympiádě ve Vancouveru v roce 2010. I když třeba šéf olympijského výboru Jacques Rogge je proti takové vidině. Argumentuje tím, že ženský skok má příliš malou základnu, což by prý olympijské kovy znehodnotilo. Zástupci ženského skoku se však hodlají bránit až u soudu a účast v Kanadě si u něj vynutit. "Olympiáda by určitě náš sport posunula ještě mnohem dál. I veřejnost by nás určitě začala vnímat jinak. Já mám třeba ještě čas, ale některým holkám už třeba táhne ke třicítce a ve Vancouveru by měly poslední šanci," uvažovala Pustková. "Setkávám se s různými názory. Někdo nám fandí, někdo tvrdí, že holky na můstky nepatří. Je to jen o zvyku. Až budou mít holky svoje mistrovství, svoje Světové poháry a dostanou se do televize, tak se i tento sport může dobře prodávat," přemítal Sakala. Právě mistr světa v letech na lyžích z roku 1994 se snaží o pozvednutí českého ženského skoku. Sakala, proslulý jako velký rebel, se snaží vnést řád do přípravy reprezentace, kterou přebral teprve minulý rok v létě po Pavlu Mikeskovi. "Musím říct, že mě ta práce hodně baví. Do budoucna mě to může určitě velmi obohatit," bilancoval Sakala po půlroce stráveném s reprezentačním výběrem. Češky začínají opravdu od píky, jejich tým připomíná "mateřskou školku". Ženský skok budou v Liberci reprezentovat čtyři dívky, nejstarší a nejzkušenější je šestnáctiletá Pustková, následují čtrnáctileté Michaela Doleželová s Lucií Míkovou a teprve dvanáctiletá Natálie Dejmková. "Jedeme si hlavně pro velké zkušenosti," netajil Sakala, který se svými svěřenkyněmi poprvé zavítal do dějiště mistrovství v pátek. Z plánovaného tréninku na můstku ale kvůli špatnému počasí sešlo, místo skoků Sakala vzal svůj tým do posilovny. "Srovnej postoj. Promítni si odraz, jako kdybys byla na můstku. Na hraně buď výbušná," cepoval Sakala reprezentantky při simulaci odrazových cvičení. "Saky (Sakala) je výborný, o skoku toho díky svým zkušenostem ví spoustu, pokaždé skvěle poradí," pochvalovala si spolupráci se Sakalou Pustková. Nejlepším výsledkem českých skokanek v sezoně bylo páté místo Doleželové na nedávném klání Kontinentálního poháru v Zakopaném, na tak vysoké mety ale mladé slečny před Libercem nemyslí. Sakala ví, že zázraky čekat nemůže. "Když třeba Míša (Doleželová) v závodě ukáže to, co dělá v tréninku, tak třeba první patnáctku atakovat může. Jinak bych byl spokojený, kdyby se tři holky vešly do první třicítky," uvažoval Sakala. Razantní nárůst výkonnosti českých skokanek prý má přijít až v dalších letech. Před příští sezonou Sakala chce začít s úplně novým modelem přípravy, která má být mnohem intenzivnější než dosud. Hodně si slibuje také od rozšíření reprezentace, ostatně skokanky od libereckého mistrovství očekávají i to, že jejich premiéra může přilákat do jejich řad další nové adeptky. "S opravdu tvrdými tréninky jsme ještě ani nezačali, holky jsou přece jenom ještě mladinké. Samy vidí, že špička je zatím někde jinde. Ale třeba v dynamice a technice už nějaké pokroky vidět jsou. Půjdeme nahoru," věřil Sakala. Autor: ČTK, www.ctk.cz |
||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Ženy telemark ustály. Premiéru ženského skoku na MS vyhrála Američanka
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele. Historicky první zlatou medaili z MS v ženském skoku získala na libereckém šampionátu Američanka Lindsey Vanová. Oproti předpokladům se celý závod obešel bez jediného pádu.
Poněkud nečekanou vítězku měl vůbec první závod ženského skoku na světovém šampionátu. Čtyřiadvacetiletá americká lyžařka Lindsey Vanová nepatřila mezi úplně největší favoritky, ale v druhém kole předvedla nejdelší skok ze všech a po výkonu dlouhém 97,5 metru se tak raduje z historického prvenství. "Nemohla bych být šťastnější, je to můj největší úspěch. Jsem ráda, že jsem to zvládla, protože můstek tady na Ještědu je opravdu velmi těžký," řekla vítězka několik minut po svém triumfu. Stříbro putuje zásluhou Ulrike Graesslerové do Německa, bronz bere Norka Anette Sagenová. Největší favoritka závodu Daniela Iraschková z Rakouska se musela spokojit se čtvrtou příčkou. Nejlepší česká skokanka Michaela Doleželová skončila na děleném 27. místě. Druhá účastnice závodu Vladěna Pustková nepostoupila do druhého kola. Závodu se neúčastnily také Lucie Míková a Natálie Dejmková, které se trenér Sakala rozhodl šetřit kvůli pádům při tréninku. Navzdory škarohlídským vyhlídkám se naopak celý ženský závod obešel bez jediné kolize. Skokanky sice občas měly potíže s dopadem, ale telemark vždy ustály. Mistrovství světa v klasickém lyžování – skok žen (střední můstek):
Tadeáš Drahorád
|
||||||||||||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
České skokanky od návratu na můstky pády neodrazují
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele. Liberec – České skokanky na lyžích zatím provází ve finální fázi přípravy na páteční závody libereckého mistrovství světa nepříznivá bilance. Dva tréninky, dva pády a dokonce jeden odjezd na vyšetření do nemocnice. Mladé reprezentantky se ale jednohlasně shodují, že ani poslední karamboly Lucie Míkové a Natálie Dejmkové jejich vztah ke skokům či psychiku nepoznamenají. A části veřejnosti, která silně pochybuje o tom, zda jsou skoky pro ženy či dívky vhodným sportem, chtějí v budoucnu dokázat, že si místo na vysokých můstcích zaslouží. V Liberci se skokanky na lyžích představí vůbec poprvé na velké světové akci.
Hluboce by se mýlil ten, kdo by čekal, že dívky budou po svých pádech v trénincích vystrašené z návratu ke skokům. "Neexistuje, že bych neskákala dál. Kdybych nahoru chodila se strachem, tak by se moc daleko neskočilo," líčila odhodlaně na odpolední tiskové konferenci v Liberci Míková. V rukách přitom už třímala berle, kterými si pomáhala při chůzi. Při dnešním pádu si totiž pohmoždila koleno a kotník. Zřejmě tak přišla o možnost startu na mistrovství. Čtrnáctiletá Míková nechtěně navázala na svoji o dva roky mladší parťačku z reprezentace Dejmkovou, která se na Ještědu při dopadu poroučela k zemi už ve středu. Ale na rozdíl od Dejmkové Míková musela opustit areál v doprovodu zdravotníků. "Už v úterý jsem to prožíval těžce a dnes to bylo ještě horší, když jsem viděl, jak Lucku odvážejí na saních pryč," popsal pocity reprezentační trenér Jaroslav Sakala. "Ale zase to není tak, že bych se o holky při skocích bál. Odjakživa jsem byl příznivcem ženského skoku. Tady v Liberci jsme spíš dojeli na shodu nešťastných okolností," uvedl Sakala.
Jeho svěřenkyně prý doplatily na to, že se v trénincích spouštěly z příliš nízkých nájezdových oken. Tím pádem ve stopě nenabraly potřebnou rychlost a nedokázaly přeletět buben můstku, o který lyžemi zavadily a pak už následoval nezadržitelný pád. Nepříliš zkušeným skokankám nepřidalo ani to, že skákaly v husté chumelenici a doskočiště jim splývalo s okolním terénem. "Ani nevím, jak se to přihodilo. Vnímám jen to, jak se rozjedu, kolem mě bílá tma a pak ležím dole. Ale nijak si to nepřipouštím. Už jsem měla dva těžší pády v životě, tohle bylo takové polovážné," líčila Míková s nadhledem. "Ten, kdo se ve skocích pohybuje, tak ví, za jakých podmínek holky spadly. Mohlo se to stát komukoliv jinému. Kdo tomu nerozumí, tak to nepochopí," přidala se další reprezentantka Vladěna Pustková, která společně s Michaelou Doleželovou tréninky zatím prochází bez újmy. Sakala však potvrdil, že české reprezentantky prakticky nemají žádný pud sebezáchovy. "Ničeho se nebojí. Z můstku se nespustí, jen když jim to neodmávnu. Ale Míša Doleželová nedávno v Itálii skočila i bez mého mávnutí," poznamenal Sakala. Jak Dejmková, tak Míková ihned po svých nezdarech prý trenéra prosily, aby je pustil na můstek znovu. Míkovou by prý nezastavila ani pochroumaná noha. Sakala ale naznačil, že do pátečního závodu ani jednu z nich nenasadí. "Já bych chtěla skákat určitě. Ale asi to nepůjde," litovala Dejmková, nejmladší účastnice libereckého mistrovství. "Určitě by mě to mrzelo, kdybych o mistrovství přišla. Navíc, když jsem z Liberce a mám ho hned za barákem. Ale když to nevyjde teď, tak se budu chtít vrátit silnější. A za dva roky to třeba celé vyhrát," vzkázala sebevědomě Míková. Česká tisková kancelář, www.ctk.cz |
||||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
České skokanky vyučuje Sakala
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele.
Na začátku se objevily shovívavé úsměvy, kroucení hlavou a ťukání na čelo. Kdože zase vymyslel tuhle bláznovinu. Ženské a skoky na lyžích? Vždyť to přece vůbec nejde dohromady. Leč časy se mění a dámy se v únoru se skočkami na lyžích představí dokonce na libereckém mistrovství světa. Jistý shovívavý nadhled sice v myslích mnoha sportovních příznivců nad tímto faktem přetrvává, ale danou věc je třeba brát zkrátka jako status quo. Neumannová: Logické to je "Některé sporty jako třeba box, zápas nebo právě skoky na lyžích se mi líbí víc v podání mužů," přiznává barvu šéfová organizačního výboru libereckého MS Kateřina Neumannová. "Myslím si, že ženské by za každou cenu nemusely dělat všechny sporty. Na druhou stranu se ale řady skokanek dost rozrůstají, takže je celkem logické, že Mezinárodní lyžařská federace tenhle sport do programu mistrovství světa zařadila," dodala slavná lyžařka, která kdysi na Šumavě skočila svůj osobní rekord 20 metrů... České ženy sice v Liberci na medaile pomýšlet nemohou, nicméně důležitější je asi fakt, že se ženské skoky v české kotlině začaly brát konečně vážně. O čemž svědčí i fakt, že reprezentačním trenérem byl na sklonku léta jmenován Jaroslav Sakala. Bývalý famózní skokan a světový šampion v letech z roku 1994. Ve funkci vystřídal Pavla Mikesku, který ho v roce 2002 vyřadil z národního týmu. "Kdepak, své jmenování neberu jako zadostiučinění vůči panu Mikeskovi. Skutečně ne. Vždyť právě u něho jsem začínal a z jeho rad jsem těžil celou kariéru," vysvětluje skokan. V reprezentaci má čtyři slečny ve věku od dvanácti do šestnácti let a práce ho prý nesmírně baví. "I když jsou ještě mladé, už cítím, že se z nich staly osobnosti. Moje pohledy a názory asi berou, což je samozřejmě důležité," říká. Snad úplně první věcí, kterou jim přikázal, se stala povinnost mluvení. Skutečně, prostě mluvit. Mikeska slečnám při cestách autem nakázal zavřít pusy na sedm západů, jenže Sakala chce pravý opak. "Hezky mě budete bavit, ať máme v autě legraci. Aspoň nebudu za volantem unavený," pravil držitel dvou medailí ze světových šampionátů. Sakala zároveň rázně škrtá předsudky na téma nebezpečnost ženských skoků na lyžích. "Mně se třeba nelíbí vzpírání nebo kulturistika žen. Ale co je špatného na skocích? Leckdo si možná myslí, kdovíjak jsou nebezpečné, ale to je nesmysl. Když holky neudělají výraznou chybu, nespadnou," hlásí. Oblejší křivky se vítají... V reprezentaci má Michaelu Doleželovou (14 let), Lucii Míkovou (14), Natalii Dejmkovou (12), ale také průkopnici ženského skoku v Česku Vladěnu Pustkovou (16). S jejíž matkou Dášou žije. "Kolikrát už jsem jí doma vysvětloval, že jsou skoky bezpečné," usmívá se Sakala. "Ale pochopil jsem, že má slova jsou zbytečná..." Mimochodem – Sakala možná překvapivě tvrdí, že oblejší ženské křivky nejsou na škodu věci. "Když mají skokanky větší prsa, vzduch je lépe obteče. Pod břichem se pak vytvoří potřebný vztlak," vysvětluje. "Stejný, jaký vzniká pod křídlem letadla. A když je navíc ženská pěkně rostlá, přejí jí víc i styloví rozhodčí," baví se. Václav Cibula |
||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Holky to obrečely, ale já jsem spokojen, říká trenér Sakala
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele. Osm let trvalo Jaroslavu Sakalovi, než se vrátil na šampionát v klasickém lyžování. V Liberci ale nezávodil. Přijel coby trenér českých skokanek na lyžích. "Baví mě to. Tahle práce má budoucnost," věří.
Po pádech v trénincích pustil do závodu jen dvě nejzkušenější z českého družstva a Michaela Doleželová vybojovala 27. místo. Česká jednička Vladěna Pustková nepostoupila do druhého kola. Vyšla premiéra podle představ? Jako trenér jsem spokojen. Míša bojovala, škoda, že ji nevyšlo druhé kolo. Vlaďka byla trochu nervóznější, nešlo jí to. Celkově pro ty mladé holky to bylo dnes hodně těžké. V čem to bylo nejtěžší? Nízké nájezdové rychlosti, vítr zezadu, husté sněžení... Tady potřebuje střední můstek dynamický odraz, které starší holky mají, ale ty mladé to nezvládají. I ty, co se v Kontinentálním poháru umísťují do desátého místa bohužel končily na vzdálenosti šedesát, sedmdesát metrů. Bylo rozumné v takových podmínkách závod pouštět? To určitě ano, regulérní byl. Skáče se i v horší plískanici. Čekal jsem, že by se Míša mohla vejít do dvacítky, ale nakonec jsem rád, že byla alespoň sedmadvacátá. Ve druhém kole stačilo strašně málo, aby to ta dvacítka byla. Trenér je spokojen, platí to i pro jeho svěřenkyně? Já si myslím, že ne. Myslíte? Vlaďka to obrečela. Pro ni to bylo nejhorší – byla u nás jednička, skákala dobře, ale v poslední době hodně vyrostla a nedokázala se tady s tím srovnat. Čekala určitě mnohem víc. Dobře ani nebylo holkám, které spadly a nedostaly se do závodu. Moc se těšily. Nepodepsaly se na výkonech dvou finalistek právě pády jejich kolegyň v trénincích? Musím říct, že z toho trochu rozhozené byly, ale zvládly se na závod koncentrovat. Jak reagovaly na zvýšený zájem médií? Liberecký šampionát je zatím vrcholem jejich kariéry. Určitě o ně ještě nikdy takový zájem jako tady nebyl. Hodně novinářů, televize... Ale je to pro ně dobrá škola. Všechno, co se tady odehrálo je pro ně pozitivní. České skokanky jste začal trénovat půl roku před mistrovstvím světa, budete pokračovat i po něm? Já bych určitě rád pokračoval. Cítím, že ta práce má budoucnost. Holky na sobě pracují a ještě se budou hodně zlepšovat. V čem je největší rozdíl při porovnání ženských a mužských skoků na lyžích? Myslím, že dynamika a agresivita děvčat je srovnatelná s chlapama. Jen potřebují vyšší nájezdové rychlosti, nemají takovou sílu a obzvlášť tady na tom můstku z toho byly ve výsledku hodně krátké skoky. Takové odrazy jako chlapi nikdy mít nebudou. Marek Hlava |
||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Jaroslav Sakala: Práce u ženského týmu je vstupenka zpátky na vrchol
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele. Jedni ho mají za blázna, druzí oceňují jeho odvahu a fandí mu. Jaroslav Sakala, mistr světa ve skocích na lyžích a medailista z olympijských her, po letech podnikání převzal nově se rodící českou skokanskou reprezentaci žen. Spíš děvčat. Jeho svěřenkyně mezi dvanácti až šestnácti roky dnes vstoupí v Liberci do historicky prvního závodu na mistrovství světa.
V rozhovoru pro E15 mluví Sakala nejen o tom, proč takovou nabídku přijal, kolik vydělává, kam chce český skok na lyžích posunout, ale také o tom, co mu říká jméno Bohumil Kulínský a co dělá pro to, aby nedopadl jako odsouzený sbormistr. E15: Jak jste se vůbec dostal k místu reprezentačního družstva žen? Loni během letních prázdnin holky skákaly špatně, proto mi volal jejich bývalý trenér Pavel Mikeska. Řekl, že už na ně nemá nervy, že nechtějí spolupracovat, že s nimi mlátí puberta, a zeptal se, jestli bych mu nepomohl. Protože žiji s maminkou Vlaďky Pustkové (jedna z českých reprezentantek – pozn. aut.), nabídl jsem mu, že mu o víkendech občas pomůžu. E15: Jak dlouho jste nad tou nabídkou přemýšlel? Po třech čtyřech společných trénincích se holky začaly zlepšovat už jen tím, že na nich viděly někoho jiného. Přestaly dělat naschvály. A pan Mikeska mi nabídl místo asistenta. S tím jsem souhlasil pod podmínkou, že mě lyžařský svaz zaplatí, protože jsem nemohl nechat práce a jet s ním na závody. Nakonec svaz pana Mikesku odvolal a nabídl pozici trenéra mně. Ani jsem nad tím moc nepřemýšlel, jen jsem funkcionářům řekl, aby mi zaplatili tolik, kolik mám v práci. E15: Co jste tou dobou dělal? Pracoval jsem pro pražskou společnost a rozjížděl v Polsku jejich obchodní síť se sportovním zbožím. Vlastně jsem u nich skončil ze dne na den. E15: Sháněl jste si informace o ženském skoku? O složení českého týmu? Díky tomu, že jsme se o tom s Vlaďkou doma bavili, jsem informace měl. Navíc jsem byl téměř denně v kontaktu s Pavlem Mikeskou, který se se mnou radil, rozebírali jsme videa. Když jsem pak tu nabídku dostal, spojil jsem se s psychologem Olegem Mazurovem, se kterým jsem kdysi spolupracoval. Byl s námi na soustředění a hodně mi pomohl. Mám občas vznětlivou povahu a většinou řeknu, co si myslím, ale s těmi holkami to tak nejde. E15: Co si vůbec myslíte o skákání žen? Je to móda, nebo emancipace? Především tomu fandím. Nemyslím si, že je to emancipace. Jsou přece holky, které hrají fotbal, hokej, děvčata, která vyrůstají mezi kluky, a pak je jasné, že tíhnou k jiným než ženským sportům. Také je to prostředím, ve kterém holky vyrůstají. Vlaďka byla odmalička spíš jako kluk. No a když dostaly příležitost na můstku, tak jí využily. V šedesátých letech minulého století skákala nějaká Norka, ale byla sama a skokani ji vůbec nepřijali. Pak přišla Rakušanka Eva Gangsterová a ta vlastně odstartovala skutečný ženský skok. Myslím si, že skokanek bude přibývat. Ale nikdy nebude ženský skok tak populární jako mužský. E15: Má vůbec ženský skok budoucnost, nebo po pár letech zapadne? Záleží, jak se bude vyvíjet skok obecně. I mužský. U nás hrozně upadá. Tím, že nejsou u mužského skoku takové výsledky, jaké požadují sponzoři i veřejnost, se může dále propadat. Nebudou-li peníze na opravy můstků, rodiče na ně děti nepošlou. E15: Nepovažujete pozici ženského trenéra za devalvaci toho, čeho jste dosáhl ve sportovním životě? Ne, to mě nikdy nenapadlo. Vždyť je to skokanský sport. Vzal jsem to jako výzvu, protože holkám je mezi dvanácti a šestnácti roky a s tím se dá pracovat, někam je dostat. E15: Setkal jste se s negativní reakcí či posměchem - Sakala u žen? Setkal. Velmi. Stačí si přečíst na internetu diskuzní fóra, tam je to všude. Já se nad tím usmívám a přecházím to. Vždy se ti bude někdo smát, ať budeš dělat cokoli. Hlavně když se ti něco nepovede, tak to u nás speciálně dostaneš sežrat dvakrát. To jsem zažil i včera po dvou pádech mých holek v Liberci při trénincích. Ale ženské skokanské prostředí se mi líbí. Mezi trenéry si všichni pomáhají. Jako by neexistovala konkurence. Večer se všichni sejdeme a bavíme se o nových metodách. Slovinci mi například nabídli, abychom udělali společné soustředění. To u chlapů neexistuje. E15: Je to tím, že se o děvčata bojíte, že nemají takovou úroveň? Některé se bojí méně než kluci a nemyslím si, že nemají úroveň. Holky často skáčou v horších podmínkách než muži, protože málokdy mají tak dobře připravené můstky, stopy, a to je samozřejmě nebezpečnější. Tím to mají těžší. E15: Berete působení u žen jako odrazový můstek zpátky k trénovaní mužů? Samozřejmě. Pokud by se mi dařilo, lze i práci u žen vzít jako vstupenku k mužům. Dostat se zpátky na vrchol, přestože u nás je to velmi obtížné, protože ta místa si trenéři u nás velmi chrání. E15: Kam to chcete dotáhnout? Být trenérem v Dukle, vést mužskou reprezentaci? Když jsem končil sportovní kariéru, dostal jsem nabídku dělat asistenta tehdejšímu reprezentačnímu trenérovi Jánu Tanczošovi. To jsem odmítl. Řekl jsem, že pokud budu někdy dělat trenéra, tak jako hlavního u A-týmu. E15: Což jste? Což vlastně jsem. Ale během těch šesti let jsem své stanovisko přehodnotil. Dnes mají skokani zahraničního trenéra, o čemž se mi tehdy ani nesnilo. Na konci své kariéry jsem měl pocit, že našim trenérům utekla voda. Proto se chci vrátit, abych to někam posunul. Už proto, že můj třináctiletý syn také skáče a mám pocit, že současná česká koncepce nikam nevede. Vždyť poslední roky vedou reprezentaci zahraniční trenéři, ale skokanské prostředí na to kouká skrz prsty. Bajcovi vyčítali, že se stará jen o Jandu. Schallert prý málo komunikuje a má jiné metody. Ale to je přece normální. Spíš mám pocit, že ten dobrý přístup několika lidem nevoní. E15: Komu? Odvážíte se jmenovat? Nechci se do nikoho navážet, ale už i reakce na můj návrat mě utvrdily v tom, že mám udělat všechno pro to, abych zůstal už kvůli synovi nebo Vlaďce a holkám. Mezi mladými skokany je ještě dost talentů, ale v tom našem systému a prostředí se nedokáží prosadit. E15: Může to váš syn dotáhnout na vaši úroveň? Je mu třináct let a to ještě nejde poznat. Má sice talent, ale záleží na dalších letech, co s ním udělá puberta a jak ho povedou trenéři. E15: A máte třeba právě kvůli synovi větší motivaci něco v českém skoku udělat? Mám velkou motivaci. Chtěl bych nastavit systém, který by byl funkční a zase přinesl výsledky. Za rok dva se nic nezmění, ale kdyby se nyní nastartoval nový systém, který by vycházel od dnešních dětí, tak by za šest let mohl být český skok třeba tam, kde jsme byli my před patnácti roky.
E15: Když to tak popisujete, myslíte si, že na tom má někdo v Česku zájem? Od svého návratu slyším kritiku jen na pana Škodu a Jozífka (společně řídí úsek skoků – pozn. aut.), ale vidím, že je to někde jinde. Že největší problémy vycházejí zespoda od klubů a jejich trenérů. Nikdy se skokani neměli ekonomicky tak dobře jako dnes. Vždyť berou krásné peníze a navíc jsou ještě odměňováni za získané body. Což však podle mě není dobře, spíš je to nemotivující. Odměny ano, ale za umístění do desátého místa. E15: Říká vám něco jméno Bohumil Kulínský? Říká. E15: Nepřemýšlíte někdy nad tím, abyste se nedostal do podobných problémů a obvinění jako on? Nepřemýšlel jsem o tom, ale spousta lidí mi jeho kauzu připomněla. Vím, že spadnout do toho je velmi jednoduché. Zvlášť u holek v pubertě. Ale s tím nic neudělám. Holky mě berou jako trenéra. Máme jasná pravidla. Než jdu k nim na pokoj, zaklepu a počkám na odezvu. Vyjasnili jsme si to i s rodiči. Znají mě, jsme v kontaktu. Kdyby někdy něco takového cítili, řeknou mi to do očí. E15: Jak se bráníte, abyste se nedostal do řečí? To neuhlídáš. Zvlášť při české povaze. Kdyby moje svěřenkyně vyhrála titul mistryně světa, vlepil bych jí pusu, stejně jako by to udělali všichni zahraniční trenéři, ale dovedu si představit, že to napíšou české deníky, lidé to uvidí v televizi, objeví se to na internetu a jedeš v tom. Ale hlavu si z toho nedělám. Holky mě znají, jejich rodiče také. E15: Jaké to vlastně je, pracovat s tak mladými děvčaty? Vykají vám? Zajímavé, zvláštní. Pořád to konzultuji, abych neudělal chybu. Nejobtížnější je získat si respekt, ale nejhorší je ho ztratit, protože pak už ho nikdy mít nebudeš. Jsem opatrný. Pořád se snažím si respekt získat, ne vynutit. Vše jim vysvětluji, desetkrát i dvacetkrát. Hodně s nimi mluvím, i o své kariéře, jaké to bylo za mě, jak se skok vyvíjí. K tomu jim dávám různé příklady, aby věděly, že to jde. Sáblíková, Záhrobská. Potřebují vzory, motivaci, proč to dělají. Hned při prvním setkání jsem jim řekl, že jsem Saki a že mi tak budou říkat. Myslím, že to usnadnilo naši komunikaci a otevřelo společnou cestu. Nešel jsem do toho s tím, že si respekt vynutím vykáním a tvrdým přístupem. E15: Zavedl jste nějakou speciální "holčičí" metodu? Skáčou s deníčky. Ještě než se mi po skoku přihlásí do vysílačky, tak si své pocity zapíší do deníčků, aby poznaly samy sebe, aby dokázaly vyjádřit, co prožily, ale také abychom pak dokázali najít chyby. Už se několikrát stalo, že jsem se musel omluvit, protože jsem viděl chybu, kde nebyla. Ne, s tím vážně nemám problém. Umím uznat chybu a nejsem v tomto ješitný. Jo, a zakázal jsem jim používat slovo nejde. E15: Můžete prozradit, kolik vlastně jako reprezentační trenér berete? Průměrný měsíční plat v Česku. Dvacet tři tisíc korun. Možná bych mohl mít při zastupování Čechů v Polsku v budoucnosti víc, ale mě to táhlo ke skoku. E15: Jak vlastně dopadlo vaše podnikání? Nedopadlo to dobře. Bar jsem prodal již loni v dubnu, protože to nešlo. Jen mi rostly dluhy. Nejsem pořádný hospodský, na všechny jsem byl moc hodný. A ještě mám plnou garáž lyží a jiného sportovního zboží. Měl jsem ve Frenštátu sportovní obchod, před čtyřmi roky jsem v únoru neměl co prodávat, tak jsem se předzásobil, ale tři sezony nebyl sníh. Tak jsem skončil a stále se toho zboží těžko zbavuji. Vít Chalupa Jaroslav Sakala (39)
|
||||||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Sakala připravuje "mateřskou školu"
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele. MS v Liberci již za 14 dní Novopečený trenér českých skokanek na lyžích si myslí, že na mistrovství světa ho nervozita nejspíš nesevře. Jaroslav Sakala, jenž před sezonou převzal ženskou, či přesněji spíše dívčí reprezentaci, si chvíle hrůzy dosytosti užil již při prvních závodech v Liberci. "To byly teda nervy," ulevuje si někdejší mistr světa v letech na lyžích při vzpomínce na svoji trenérskou premiéru. "Kdekdo si nejspíš říkal, k družstvu přišel Sakala, tak jsme zvědavi, co s těma holkama předvede. Věřím, že při šampionátu už podobné napětí neucítím." Světová špička je starší Sakala k dívkám přišel logicky především proto, aby se z nich pokusil vykřesat při premiéře na světovém šampionátu maximum. Což sice poctivě činí, předem však varuje před přehnaným očekáváním. V Liberci se v českých kombinézách nejspíš představí trio Vladěna Pustková (16 let), Michaela Doleželová (14) a Lucie Míková (14), aneb víceméně mateřská škola... "Skokankám, které momentálně ve světě vyhrávají, je dost přes dvacet let, což je skutečně značný rozdíl," připomíná Sakala. "Kdyby ale všechno klaplo, Míša Doleželová by mohla skončit někde kolem 15. místa. Mě osobně by potěšilo, kdyby se všechny tři prosadily do první třicítky. Což by se povést mohlo. I proto, že na holkách vidím, jak na sobě v poslední době pracují." "Jejich výkonnost se evidentně zlepšuje, měřítkem je pro mě především neustále se zkracující odstup od elitních světových skokanek." (Pokračování na straně 22) (Dokončení ze strany 24) Před šampionátem se Sakala chce poradit i s psychologem Olegem Mazurovem, aby prodebatovali, jak třeba s dívkami pubertálního věku jednat ve vypjatých situacích a co nového vymyslet v tréninku. "Holky mívají občas pocit, že musí při závodech předvést něco výjimečného, já je ale učím, že optimální je, když ukážou přesně to, co se naučily při tréninku," rozjímá Sakala. Trenér se v přípravě občas také snaží různými formami navodit atmosféru závodů. A protože dívenky zpravidla opáčí, že zmíněný pocit ani se startovním číslem na kombinéze stejně nevnímají, Sakala vymyslel fígl: "Při tréninku si třeba skočí pětkrát a já jeden ze skoků považuji za závodní. Jenže jim neřeknu který. A když pak v něm budou výrazně horší než při ostatních, na 24 hodin jim vezmu MP3, notebooky a mobily. Tedy věci, které mají prakticky pořád po ruce." Sakala se také snaží měnit místa přípravy a odmítá předsudek, že před šampionátem je optimální uhnízdit se na můstcích na Ještědu. "Nemyslím si, že se jeden můstek dá tzv. naskákat," kroutí kouč hlavou. "Radši je střídám." A razantně nakonec odmítá řeči, jestli se skok na lyžích pro ženy a dívky hodí, či nikoliv. "Mně se třeba nelíbí vzpírání a kulturistika žen. Skoky žen navíc mezi nebezpečné sporty určitě nepatří. Když někdo nevyrobí chybu, nespadne." Václav Cibula |
||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Skokanky trápí pády. Strach? To byste se ani nerozjeli
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele.
Liberec – Dvě české skokanky na lyžích zřejmě přijdou o historickou premiéru svého sportu na mistrovství světa. Ke dvanáctileté Natálii Dejmkové se pravděpodobně přidá i o tři roky starší Lucie Míková. Tu ve středečním ranním tréninku postihla podobná nehoda jako její reprezentační kolegyni. Kvůli nízké nájezdové rychlosti nepřeletěla buben ještědského můstku a ošklivě upadla. Vyšetření v nemocnici aspoň neodhalilo žádné vážnější zranění. "Má trochu pohmožděné koleno a kotník," přibližuje trenér českých skokanek Jaroslav Sakala. "Lucka by v pátek chtěla skákat, ale já to nevidím moc dobře, taková zranění jsou vždycky horší, než vypadají," podotýká mistr světa v letech na lyžích. Z takové rychlosti by to neskočil nikdo "Holky jsou kvůli nedostatku bodů z Kontinentálního poháru nasazené vpředu a jury místo toho aby zkoušela nastavit nájezd seshora, tak je pustila z okna číslo osmnáct," popisuje Sakala, kde je zásadní problém.
"Natálka, která neváží ani čtyřicet kilo pak buben prostě přeletět nemohla," myslí si dvojnásobný stříbrný medailista ze světového šampionátu. Stejně dopadla i Míková. "Jury měla asi obavy z protivětru, ale z téhle rychlosti (jen 84 km/hod.) by buben nepřeskočil nikdo," litoval Sakala. Ale ani po dvou ošklivých pádech prý o své svěřenkyně strach nemá. "Nebojím se o ně," tvrdí bývalý excelentní skokan. Podle Sakaly mohou za pády jen nízké nájezdové rychlosti a s nezkušeností mladičkých závodnic to nesouvisí. "Čtrnáct je ideální věk. Vždyť ty holky tu skákaly v prosinci 89 metrů," připomíná Jaroslav Sakala. Rozjedu se a vím o sobě až dole Strach nemají ani samy závodnice. "Strach určitě nemáme. To nemůže být, to byste ani neskočili," říká rozhodně Lucie Míková, která na tiskovou konferenci dorazila o berlích. A jak vnímala svůj pád? "Já ani nevím. Když se rozjedu, tak o sobě vím až dole," popisuje s úsměvem. S rizikem skokanského sportu se prý už smířili i rodiče. "Nic neříkali, mamka za mnou přijela do nemocnice a smála se," poznamenala patnáctiletá reprezentantka. Novináři hojně obletované Češky se ani nebojí toho, že by podobné problémy nějak snížily pracně budovaný kredit jejich premiérové účasti na šampionátu.
"Kdo tomu nerozumí, tak si to může myslet. Ale kdo o tom něco ví a uvědomí si, jaké tam byly podmínky, tak ho něco takového nemůže napadnout," tvrdí rozhodně nejstarší z kvarteta skokanek Vladěna Pustková. Na olympiádu patříme! České reprezentantky vzhledem ke svému mládí ani příliš nelitují toho, že se ženský skok s největší pravděpodobností neobjeví na olympiádě ve Vancouveru v roce 2010. "Pro nás to za šest let bude v pohodě, ale pro starší holky je to nespravedlnost," myslí si šestnáctiletá Vlaďka Pustková. Ale o příslušnosti ženského skoku do rodiny olympijských sportů nepochybuje vůbec nikdo. "Určitě patří na olympiádu," tvrdí Jaroslav Sakala. "I když teď to ještě asi nedopadne, tak v roce 2014 v Soči by holky v Soči rozhodně chybět neměly," věří bronzový medailista ze soutěže družstev z Albertville z roku 1992. Ondřej Roubínek |
||||||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Skokanky na lyžích nechtějí na ZOH jen koukat na chlapy
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele.
Praha – Liberec čeká zkouška před ostře sledovaným světovým šampionátem v klasickém lyžování v roce 2009. V pátek a v sobotu hostí závěrečný díl letní série závodů FIS Summer Grand Prix. K Ještědu se budou pozorně upírat i zraky emancipovaných žen. Soutěžní program totiž zahájí ženský Kontinentální pohár, první mezinárodní závody skokanek na lyžích na českém území. Liberec prolomí tabu Jméno Liberec znají skokanky po celém světě od roku 2006, kdy Mezinárodní lyžařská federace (FIS) rozhodla, že se zde v rámci MS 2009 uskuteční poprvé v historii jako suverénní soutěž ženský světový šampionát. V pátek si mohou zahraniční závodnice poprvé vyzkoušet areál, kde příští rok dojde k dalšímu zrovnoprávnění mužů a žen. Liberec 2009 znamenal pro skokanky velké vítězství v jejich boji za stejná práva závodníků a závodnic. Rády by však, aby FIS příště uspořádala mistrovství světa žen jako zcela samostatnou akci. A chtějí jít ještě dál. Momentálně vedou bitvu s Mezinárodním olympijským výborem o účast na zimní olympiádě ve Vancouveru 2010. Nerovnost? Ne, minimum závodnic Nechápou, proč zrovna ve skocích na lyžích existuje jako v jediné disciplíně zimní olympiády tato nerovnost. V ostatních totiž ženy soutěží.
MOV už dřív jejich žádost zamítnul. Jeho šéf Jacques Rogge argumentoval tím, že se tomuto odvětví věnuje jen osmdesátka žen – tedy mnohem méně, než je tomu v jiných olympijských sportech. Medaile ze soutěže skokanek by prý znehodnotily cenné kovy ze sportovišť, kde se schází mnohem větší konkurence. Ženy s tímto argumentem nesouhlasí a upozorňují, že v posledních letech přibyly pod pět kruhů sporty, v nichž figuruje ještě méně účastnic. Například skikros, jenž bude mít premiéru právě na Hrách v Kanadě. Stránky canada.com uvádějí, že skokům na lyžích se věnuje osmdesát žen ze 13 zemí, zatímco skikrosu jen 49 žen a 61 mužů. Na internetu vystavily bojovnice petici "Nechte ženy skákat na lyžích v roce 2010". Některá zámořská média líčí tuto kauzu v nadsázce jako "boj o zakázaný vzdušný prostor". Je to proti Chartě, zlobí se ženy Petice zmiňuje ještě další pádné námitky hovořící pro účast ve Vancouveru 2010: Každý rok se koná mezinárodní tour FIS Continental Cup, zahrnující závody v Evropě, Asii a Severní Americe. Olympijskou účast podporuje Mezinárodní lyžařská federace, která oficiálně žádala MOV o zařazení skokanek do programu.
Na rozdíl od řady čekatelů před olympijskými dveřmi nejde o začlenění nového sportu do rodiny, nýbrž jen o přidání ženské části soutěže, náklady by tudíž byly minimální. Skokanky rovněž poukazují na olympijskou chartu. V ní se totiž mimo jiné píše, že jakákoliv diskriminace, včetně diskriminace pohlaví, nemá místo v olympijském hnutí. V oddíle, v němž Charta specifikuje roli MOV, se navíc uvádí, že jedním z úkolů je podporovat a propagovat účast žen ve sportu a prosazovat rovnost mezi ženami a muži. Roli v rozhodnutí o nezařazení skokanek do následujících ZOH mohl hrát i fakt, na který příznivkyně akce "Let Women Ski Jump in 2010" upozorňovaly při únorové demonstraci v ulicích Vancouveru. Jeden z transparentů hlásal: Pouze jediná žena ve výkonném výboru MOV! Kampaň se mimochodem musí líbit českým organizátorům MS 2009. V ikonce se totiž skví nápis "LIBEREC 2009/ VANCOUVER 2010". Dobrá reklama pro šampionát. Skokanky se soudí Mezinárodní koalice skokanek na lyžích usilujících o právo soutěžit na ZOH 2010 věc dotáhla až k soudu. Nyní do svých řad získala další posilu: závodnici z pořádající země, Kanaďanku Zoju Lynchovou. "Nechci sedět vedle můstků a koukat se na chlapy," nechala se už dřív slyšet sedmnáctiletá sportovkyně, podle níž vede odmítání skokanek Mezinárodním olympijským výborem k sexismu a nerovnosti. "Bojovnice na skočkách" budou mít před soudem v ruce kromě olympijské charty i další trumf: kanadské zákony neumožňují žádné místní organizaci čerpat veřejné prostředky na akce, které vylučují ženy. Tento argument míří proti Vancouverskému organizačnímu výboru. VANOC nicméně namítá, že on ženské pohlaví nediskriminuje, program soutěží je totiž v kompetenci MOV a na něj se kanadské zákony nevztahují. Spory lemují historii skokanek na lyžích Skokanky jsou na podobné spory zvyklé, boj za práva ostatně lemuje celou historii jejich sportu. Ačkoliv bývala disciplína nejpopulárnější a nejrozšířenější ve Skandinávii, ženy si dlouhá léta nesměly zaskákat v slavném norském areálu Holmenkollen. Prý by snížily jeho prestiž. Podobných restrikcí bylo víc, závodnicím proto často nezbývalo než soutěžit v převlečení za muže či se spokojit se skoky mimo soutěž, popřípadě v roli předskokanek.
Někteří odpůrci jejich olympijské účasti argumentují i zdravím. Při skoku z můstku je prý tělo zatěžováno způsobem, který není pro ženy vhodný. I na tento argument jsou skokanky zvyklé. V 50. letech se totiž rozšířilo přesvědčení, že skoky na lyžích způsobují u dívek neplodnost. Následkem byl dlouholetý útlum ženské verze tohoto sportu. Ten se začal pořádně probouzet zase až v 90. letech. Historickým mezníkem byl rok 1998, kdy se skokanky dostaly pod křídla FIS a dočkaly se prvního mistrovství světa – v olympijském areálu ve Svatém Mořici, byť jen v rámci mužského juniorského šampionátu. Česká revoluce Lokální revoluci zažívají nyní i české skoky na lyžích žen. Ženskou verzi českého populárního odvětví zde až v posledních letech vydupal ze země trenér Pavel Mikeska. Ten byl však vzhledem k tristním výsledkům dívek v letošním Kontinentálním poháru odvolán. Jeho nástupcem se stal někdejší úspěšný závodník Jaroslav Sakala. Český národní tým žen sestává ze třech členek. Nejzkušenější z nich, Vladěně Pustkové, je 16 let, Michaele Doležalové a Lucii Míkové teprve čtrnáct. Všechny se v průběžném pořadí Poháru pohybují na chvostu žebříčku. Prim hrají tak jako u mužů Rakousko, Německo, Norsko či Japonsko. Kdo se půjde na ženský závod v Liberci podívat jako na pikantní zajímavost, určitě by emancipované sportovkyně nepotěšil. Vadí jim, že se na ženy na skočkách pohlíží jako na cosi nepatřičného a v lepším případě kuriózního či jako na nový výstřelek a ohánějí se historií. Ženy prý skáčou už od vzniku disciplíny v Norsku,
první dokumentovaný skok v ženském podání se měl
uskutečnit v roce 1911. Neoficiální norské zdroje
hovoří podle stránek Zuzana Hronová |
||||||||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Lindsey Van: "Chci závodit na olympiádě!"
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele.
Historie jakoby se opakovala. V minulosti musely ženy bojovat za všeobecnou rovnost s muži a hlasovací právo. Dnes se domáhají možnosti zazávodit si na olypiádě po boku silnější poloviny lidstva v dosud mužské disciplíně – skocích na lyžích. Lindsey Van hají práva žen startovat na OH ve Vancouveru, ale zdá se že její snažení bude marné. Avšak teprve Nejvyšší soud v Britské Kolumbii, který bude stížnost Vanové 20. dubna projednávat, definitivně rozhodne o osudu skokanek. Není se co divit, že se bouří právě Vanová, která má zlatou medaili z prvního MS ve skocích žen a cítí příležitost vysokého umístění i v olympijském závodě. Vanová nesouhlasí s diskriminací žen od MOV, a také prezident Mezinárodní olympijského výboru uznává, že by zrovnoprávnění bylo výhodné a předešlo by se mnohým sporům i do budoucnosti. Vanová ke své stížnosti dodává: "Nečekám, že se výsledek dozvíme nejdříve za měsíc od projednávání." Podle MOV nemají ženské skoky dostatek mezinárodních soutěží, a tak si místo na olympiádě nezaslouží. Nutno podotknout, že pro zařazení sportu do programu olympijských her jsou opravdu určité podmínky, které nebyly v tomto případě zcela splněny (podmínka, že skokanky musí absolvovat před konáním olympijských her alespoň dvě Mistrovství světa, odehrálo se však zatím jen jedno, a to letos v Liberci). Ženy však nemusí věšet hlavy, protože je velmi pravděpodobné, že se jim podaří obhájit svá práva pro olympiádu v roce 2014. Zuzana Šumlanská |
||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Děti na skokanských můstcích. Proč tam lezou?
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele. Vypadají, že sotva unesou lyže mnohem větší, než jsou ony samy. Spousta lidí by je radši poslala hrát si s panenkami. Ony místo toho vylezou na vysoký můstek, nazují dlouhé lyže, spustí se, naberou rychlost auta na silnici mimo město a vznesou se do vzduchu. Skokanky na lyžích ve věku dětí.
Dvě z nich – dvanáctiletá Natálie Dejmková a čtrnáctiletá Lucie Míková – svoje skoky v tréninku na mistrovství světa v Liberci zakončily pádem. Obě přišly o závod. Míková kvůli zranění nohy, Dejmkovou už nahoru podruhé nepustili trenéři. Je vůbec dobře, že odvážné dívky před pubertou mohou na můstek, z nějž se dá létat až ke 100 metrům? Že na něj stoupají holky ve věku, v němž se okolím snadno nechají strhnout k dobrodružství? Na můstek už v pěti letech "Jestliže má sport určité technické nuance, je třeba ho začít dělat brzo," říká ortoped Josef Maurer. A to je právě případ skokanů a skokanek. Jejich sport vyžaduje speciální návyky, pružnost těla a taky odvahu. Proto děti začínají s tréninkem v pěti či šesti letech. Postupují od maličkých můstků výš. "Skoky jsou nebezpečné. Jedna malá chyba může způsobit zranění. Ale právě proto se děti musí od začátku vést k tomu, aby ztratily zábrany. Patnáctiletá holka by těžko skočila, kdyby zábrany předtím neotupila," míní Maurer. "Je to stejné riziko, jako když malý kluk skáče na motorce salta. Normální člověk by řekl, že je to brzo, ale pro něj je to normální, dělá to odmalička." Na středním můstku jsou ve stejném věku holky i kluci. Chlapce však v televizi neuvidíte, na světový šampionát se kvůli velké konkurenci nedostanou. Věkem omezeni jsou na můstcích pro lety, kde se smí závodit od 18 let. "Vítek Háček, je mu 14 let, dělá na mistrovství předskokana i na velkém můstku," říká šéf českých skokanů Leoš Škoda. Jako ředitel závodu žen mohl zasáhnout, pokud by na můstek v Liberci šla dívka neschopná zdolat ho ve zdraví. "Záleží na trenérech, zda ji pustí. Ale pokud závodnice na můstek v daných podmínkách nemá, sejde se jury, zavolá si trenéra a po konzultaci ji zarazí. Jde o bezpečnost. My za ni zodpovídáme," tvrdí Škoda. Nesmí skákat ve větru V prvním závodě skokanek na mistrovství světa v historii vyhrála 24letá Američanka, avšak pátá byla 13letá Francouzka. Z 36 účastnic bylo 19 dospělých (ve věku 18 a víc). Naopak osm z nich nedosáhlo ani 15 let. Plus Dejmková. Maličká dvanáctiletá slečna váží 36 kilo. "Nedostanu se snadno na vyšší můstky, trenér mě tam nepustí. Musím vyrůst a přibrat." Stejně jako 14letá Američanka Sarah Hendricksonová: "Když moc fouká vítr, nenechají mě skákat." Dívky totiž nemají na odrazu tolik síly v nohou jako kluci. Mohou mít problém zdolat buben skočny tak jako dvě Češky v Liberci. A silnější vítr je může srazit k zemi. "Kluci mají větší dynamiku, rychlost, víc se můžou odrazit. My to musíme dohnat prací," uvádí Lucie Míková. Šéf skokanů Škoda přidává: "Holky musí mít vrozené předpoklady, rychlost, výbušnou sílu. U nich se k tréninku nepřistupuje tak drasticky jako u kluků." Tyhle slečny nedělají dřepy s těžkými činkami na zádech. "Běháme, skáčeme přes překážky, děláme dynamiku," líčí Dejmková. Na tom by se nemělo nic změnit, než přestane růst. "Holky posilují s vlastní vahou a s jednoručními činkami dělají výskoky," říká trenér Jaroslav Sakala. V Česku se ženský skok začal organizovaně rozvíjet teprve před několika lety, oproti světu má ztrátu. Dnes se mu věnuje zhruba 25 holek, často velmi mladých. I Sakala by pro ně bral limit 14 let pro světový šampionát. "Myslím, že na něj dojde, až děvčat bude závodit víc. Pak se mladé holky na mistrovství světa nedostanou." Matka skokanky: U závodů kolabuju, ale nezakazuju je
Trne hrůzou, když se její čtrnáctiletá dcera spouští ze skokanského můstku. Však už za ní jednou spěchala, když ležela po pádu v bezvědomí. Přesto Monika Míková vyzvedává dceru Lucii na trénincích, aby jí ulevila od únavy. Dává jí kapesné na cesty. A když s ní jede na můstky, vyšlápne si nahoru na věž. "Abych viděla, co zažívá a cítí," říká maminka mladičké skokanky, zraněné po pádu v tréninku na mistrovství světa v Liberci.
Jak jste prožívala její začátky na můstcích? Hrozně. A po pádech je to čím dál tím horší. V srpnu 2007 jsme ji vyzvedávali v Německu v nemocnici, kde skončila v bezvědomí. Skáče už hlavně na středních můstcích, takže to není moc příjemné. U závodů kolabuju. Nechtěla jste jí skoky na lyžích někdy zakázat? Ne. Jen občas vyhrožuju, že lyže rozštípu a dám ji raději na šachy, to je tak sport, který bych si představovala. Padala dcera v začátcích hodně? Až tak ne. Byla úžasně šikovná, druhá v republice po Vlaďce Pustkové. Trenér se přes Lucku dostával s klukama na vyšší můstky. Lucce ukázal můstek, ona dala lyže na ramena a šla. Stejně staří nebo starší kluci už pak museli jít. To je mužská ješitnost. Když to zvládne holka, chlapi taky. Slýcháte často, že skok na lyžích je sport pro kluky? Ne, ono se to otáčí. V zahraničí byly ženské skoky běžné, Norky, Američanky skáčou léta v pohodě. Není to nic neobvyklého. Jde jen o to, že tady v Česku se o tom nevědělo. Lucka skáče šest let, Vlaďka Pustková osm nebo devět let, byly průkopnice. Ale dneska mají v Desné vyloženě družstvo děvčat. Holky mají nástupkyně, musí se snažit, aby jim nešlapaly na paty. Hodně lidí se podivuje tomu, že na můstku na mistrovství světa byly často vlastně děti. To je asi otázka vývoje, ne? Musí začít skákat tak v první třídě. To už je nejvyšší čas. Někdy si myslím, že třeba v Harrachově se s lyžemi snad rodí. Tříleté děti si uplácají můstek. Kolik času zaberou skoky na lyžích vám i dceři? Na úrovni reprezentačního skokana už je to hodně náročné. Holky nastoupily denní tréninky, třikrát čtyřikrát týdně jsem Lucku vyzvedávala na můstkách. Městskou dopravou by musela jet hodinu, takhle měla aspoň čas na regeneraci, úkoly. Měla v pololetí samé jedničky. Je ctižádostivá, zvládá to. Přeju jí ve skoku úspěchy, jednou nějaké očekávám, ale prvotní je vzdělání. Barbora Žehanová, Tomáš Macek |
||||||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Mladičká skokanka Dejmková na prvním tréninku v Liberci upadla
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele.
První trénink skokanek na lyžích v dějišti mistrovství světa v Liberci poznamenal pád české reprezentantky Natálie Dejmkové. Teprve dvanáctiletá naděje hned při prvním tréninkovém skoku na středním můstku na Ještědu nezvládla dopad, ale vyvázla bez zranění. Trenér Jaroslav Sakala se však rozhodl, že do pátečního závodu, který bude premiérou ženského skoku na velké soutěži, Dejmkovou nepostaví. LIBEREC – "Nebylo by to vhodné, i když na ní ten pád žádné následky určitě nezanechá. Takové věci se stávají často," řekl Sakala ČTK. Dejmkové pád nebyl dramatický, mladá skokanka z doskočiště sama odešla. "Ona je taková, že z ničeho nemá strach, do všeho jde po hlavě. Hned mi říkala, že chce jít na večerní trénink, což jsem ale samozřejmě zavrhl," uvedl Sakala, který do pátečního závodu počítá s trojicí Vladěna Pustková, Lucie Míková a Michaela Doleželová.
Dejmková dnes podle Sakaly při svém prvním tréninkovém skoku v dějišti šampionátu doplatila na to, že se skokanky pouštěly za větrného počasí z můstku z nízkého nájezdového okna. "Tím pádem byla nízko nad svahem a ještě na bubnu škrtla patkami o zem. Nebylo to nic dramatického, nic se jí nestalo, což je nejdůležitější," popsal Sakala. "Když jsme tady skákali v létě, jezdili jsme z okna o deset oken vyššího, takže tohle byla docela velká změna," dodal Sakala. Po nevydařeném skoku Dejmkové absolvovaly tréninkový pokus další tři české reprezentantky, po dalších třech zahraničních závodnicích, z nichž jedna měla také problematický dopad, ale jury trénink kvůli silnému větru zrušila. Další možnost na testování ještědského můstku budou mít skokanky dnes večer od 18:30, pokud jim bude přát počasí. ČTK |
||||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Při tréninku skokanek na MS spadla už druhá Češka
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele. V dopolední přípravě na můstcích na Ještědu upadla Lucie Míková a je na tom hůř než její dvanáctiletá reprezentační kolegyně Natálie Dejmková, která neustála svůj pokus v úterý.
Čtrnáctiletá liberecká závodnice opustila doskočiště na nosítkách a se zraněným kolenem byla převezena do nemocnice.
Aktuálně podstupuje komplexní vyšetření zraněného kolena a lékaři jí ošetřili několik pohmožděnin.
Podle trenéra Jaroslava Sakaly byl nepovedený skok Míkové podobný úternímu pádu Dejmkové.
"Jury zase dala nájezd strašně nízko, holky měly problémy přeletět buben. Lucie si škrtla patkama, rozhodilo ji to a spadla. Navíc jak sněžilo, tak buben docela splýval, až po tom jejím pádu jury rozhodla, aby se tam daly nějaké větvičky," řekl novinářům Sakala. Ten už v úterý rozhodl, že Dejmkovou nepostaví do pátečního závodu na středním můstku, který pro skokanky bude jejich historickou premiérou na velké světové soutěži. Totéž nyní zřejmě čeká i Míkovou. V českém týmu dále figurují Vladěna Pustková a Michaela Doleželová. ČTK |
||||||||||||||||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Zbláznili sa?
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele.
Ženy profesionálne boxujú, zápasia, hrajú futbal a hokej. Donedávna typicky mužské športy. Ale aby SKÁKALI NA MOSTÍKOCH? To tu ešte nebolo. Onedlho sa ženy predstavia aj na Slovensku. Keď v roku 1974 skákala na veľkom mostíku v Štrbskom Plese sedemnásťročná Anita Marie Woldová (NOR), bola len akýmsi maskotom nórskych reprezentantov. Atrakcia. Woldovej 71, 86 a 76 metrov zostali na desiatky rokov najdlhšími ženskými skokmi na Slovensku. Vlastne aj takmer jedinými. Rarity V niekdajšom tatranskom hoteli Panoráma roky visela na stene Snack baru fotografia Anity Marie Woldovej v prilbe. Ako rarita. Spomienka, že žena sa odvážila skočiť z veľkého mostíka, ktorý neskokanom naháňa strach už len na pohľad. V roku 1990 sa našlo ďalšie odvážne dievča, ktoré si v Tatrách skočilo. Ale len na malom mostíku v Tatranskej Lomnici. Eva Luptáková mala vtedy jedenásť rokov. Súťažne behala na lyžiach a brat skokan ju nahovoril, aby skúsila mostík. "Na zjazdových lyžiach som si dala dva skoky na menšom mostíku. Nepamätám sa na metre, ale bol to zvláštny pocit. Človek je úplne mimo, keď vyletí do vzduchu. Nedá sa to prirovnať k ničomu, čo kedy zažije," hovorí Eva Luptáková, dnes lekárka v Poprade. "Ale od skutočných skokov to malo ďaleko, ani som sa neplánovala tomu venovať ďalej. Len som sa dala nahovoriť." Po 35 rokoch Pred Vianocami v Štrbskom Plese skákali mladé české reprezentantky, zverenkyne bývalého majstra sveta v letoch na lyžiach Jaroslava Sakalu. Po tridsiatich piatich rokoch tak videli slovenskí diváci skutočné skokanky, ktoré lietajú na väčších mostíkoch. Vo februári uvidia v Tatrách počas majstrovstiev sveta juniorov aj preteky – 45 najlepších mladých skokaniek sveta vrátane českých junioriek. Medzi nimi aj potenciálnu hviezdu Michaelu Doleželovú, trinásťročnú skokanku z Moravy, ktorá v roku 2007 vyhrala neoficiálne majstrovstvá sveta žiačok. "Väčšinou ma spolužiaci a kamaráti obdivujú, hovoria, že by nikdy neskočili. Keď ideme súťažiť za školu v netradičných športoch, tak ma vždy dajú na disciplíny vo výškach. Napríklad zlaňovanie z Kružberskej priehrady. Oni si myslia, že nemôžem mať strach," hovorí majsterka sveta Michaela Doleželová. Strach? Nemám Ako jej napadlo skúsiť kedysi výhradne mužský šport? "Mám o štyri roky mladšieho brata. Rodičia vo Frenštáte pod Radhoštěm pri mostíkoch vyzvedali, či by mohol brat začať skákať na lyžiach. Bola som tam tiež a tréner sa pýtal, či to nechcem vyskúšať aj ja," spomína. Na prvý tréning prišla s bratom týždeň po rozhovore s trénerom. "Vtedy som pretekársky lyžovala. Hneď na prvom tréningu som si skočila tri skoky z malinkého mostíka K-15 a celkom ma to bavilo. Pri prvom skoku som strach nemala, také muldy sme na zjazdovkách bežne skákali. Lenže podľa toho aj prvý skok vyzeral – ako na zjazdovkách. Skokom na lyžiach sa to naozaj veľmi nepodobalo, ale bola som dole a bez pádu." Nemyslí si, že dievčatá sa na mostíkoch boja viac ako chlapci. "Je to individuálne, ako kto." Keď sa rozhodla, že zjazdovkám je koniec, skokansky rýchle napredovala. Tréner ju začal brať do zahraničia, prišli prvé úspechy, skoky ku hranici sto metrov, neskôr preteky v najslávnejších skokanských areáloch sveta. Preteky s chlapmi Vladena Pustková, druhá žena, ktorá skákala v decembri v Štrbskom Plese, bola odmalička skôr na chlapčenské športy. "Ale keď som pred siedmimi rokmi prišla domov s tým, že budem skákať, mama sa zhrozila: Nedovolím, aby si sa zabila! Tréner chodieval k nám domov a mamku prehováral. Dnes sa už mama odváži aj pozerať sa na preteky." Už keď mala Pustková 12 rokov, patrila do svetovej špičky medzi dospelými skokankami: "Ani som nevedela, prečo mi to ide. Skákalo mi to akosi samo. Lenže neskôr som odrazu ohromne vyrástla, čo pribrzdilo môj rozvoj. Teraz sa trochu hľadám." Občas si ženy zaskáču na pretekoch aj s chlapmi v dorasteneckých kategóriách. Michaela Doleželová hovorí, že zvyčajne sa umiestni v prvej polovici. "Väčšinou to chlapci berú v pohode, ale niektorí hovorili, že keď už máme svoje kategórie, nemali by sme s nimi pretekať a oberať ich o lepšie umiestnenie," smeje sa Doleželová.
Neuznával, ale trénuje ich S trénovaním skokaniek v Česku začínal trénerský svetobežník Pavel Mikeska (67). "A to som pôvodne bol zásadne proti skokom žien. Neuznával som to, nevedel som si predstaviť preteky, v ktorých by skákali ženy." Trápiť sa s nimi musel už pred vyše dvadsiatimi rokmi. Od roku 1986 bol trénerom skokanov v nemeckom Oberstdorfe. "Rodičia mi tam hnali na tréningy dievčatá. Samozrejme, že som nesúhlasil, ale jedno z dievčat bola dcéra môjho šéfa. Tak som ich trénoval. Nakoniec skoro všetky aj tak skončili ako zjazdárky," hovorí. Popularita skokaniek v deväťdesiatych rokoch vzrástla v Nórsku, ale nemali perspektívu, keďže zvyčajne skákali len ako predskokanky na mužských pretekoch. V roku 1995 počas majstrovstiev sveta v klasickom lyžovaní v kanadskom Thunder Bay však zorganizovali prvé ukážkové preteky žien, okrem Kanaďaniek prišli aj Američanky, Nemky, Nórky. "Keď o niekoľko rokov neskôr vznikli preteky Ladies Grand Prix, už som sa s tým stotožnil," hovorí Mikeska. Po roku 2000 patril k tým, čo robili nábor medzi dievčatami, aby ich zlanárili na tento zimný šport. Dvesto metrov! V roku 2003 sa stalo dovtedy čosi nepredstaviteľné. Rakúšanka Daniela Iraschková, milovníčka futbalu, ľadového čaju a ružovej farby, ktorú často používa na vlasy, letela na mamuťom mostíku v Kulme 200 metrov. Svetový ženský rekord. Je to vzdialenosť, akú väčšina skokanov mužov nikdy nedosiahne.
Mikeska tvrdí, že prvých desať žien svetového rebríčka má na to, aby pravidelne bodovali v mužskom Kontinentálnom pohári (Svetovom pohári B). "Predvlani v Slovinsku boli preteky Kontinentálneho pohára žien a o niekoľko týždňov na tom istom mostíku FIS Cup mužov. Boli veľmi podobné podmienky, porovnateľná rýchlosť, porovnateľný vietor a ženy skákali rovnaké metre ako neskôr muži. Dnes si už myslím, že ženy majú v tomto športe perspektívu." Richard Filipko, zdroj časopis Život, © 2009 Ringier Slovakia a.s. |
||||||||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Koudelka uspěl, Janda nic moc. Můstek ožil i ženami
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele.
Liberec – Vedlejší sporty. Tak hovořil před začátkem mistrovství sveta trenér běžců na lyžích Miroslav Petrásek o skocích a o severské kombinaci. Průběh šampionátu v Liberci ukázal, jak hluboce se mýlil. Z českého pohledu se dají výsledky na můstku označit jako dobré. Sice se potichu mluvilo o medaili, ale ta visela v trochu jiném nájezdovém okně. Kouč Richard Schallert to ví moc dobře. Štěstí, o němž Rakušan mluvil před začátkem vrcholné akce, se Čechům spíš vyhýbalo. Nicméně dvě devátá místa Romana Koudelky jsou příslibem pro další sezony. Vzhledem k věku českého reprezentanta, jenž letos oslaví teprve dvacáté narozeniny, se fanoušci mohou těšit na to, že mladý skokan se bude zlepšovat. "Za své výkony na šampionátu se nemusím stydět. Jsem s tím spokojený," uvedl Koudelka.
Trochu rozpačité pocity bude mít Jakub Janda. V individuálních soutěžích se mu nedařilo a nevystoupil ze svého stínu posledních měsíců. Na středním můstku neprošel do finále, na velkém můstku ano, jenže druhé kolo bylo kvůli počasí nakonec zrušeno. A devatenácté místo rozhodně nebylo důvodem k radosti.
Oslavovat mohl dřívější vítěz Světového poháru až po soutěži družstev. Málokdo počítal s tím, že Češi si uspějí, a přece se jim to podařilo. Na stupně vítězů jejich týmový výkon nestačil, pátá příčka však uspokojila diváky, kteří domácím skokanům mocně fandili. "Je to povzbuzení před severským turné. Kdybych skočil dvakrát třeba 115 metrů. tak bych tam možná ani neodjel," prohlásil Janda. Neztratili se ani další dva členové reprezentace. Lukáš Hlava vždy postoupil mezi finálovou třicítku, Ondřej Vaculík pomohl slušným výkonem k úspěchu v soutěži týmů.
Poprvé se na mistrovství světa rozdělovaly medaile i ženám-skokankám, které bojují i o začlenění do skupiny olympijských sportů. Češky se doma mezi nejlepší nedostaly, startovaly jen dvě a ta úspěšnější Michaela Doleželová obsadila 27. příčku. Diváci si však více zapamatují jejich pády než to, kdo vyhrál. Mimochodem, vyhrála Američanka Vanová, která Spojeným státům zajistila jednu ze čtyř zlatých medailí.
Martin Jůzek |
||||||||||||||||||||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Kouzelná dvanáctiletá skokanka a další "tvrdý holky"
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele. Drobounká postavička letí na lyžích. Vypadá to dobře. Přistává. Ale neudrží se. Padá. Dvanáctiletá skokanka Natálie Dejmková při tréninku na Ještědu v dějišti světového šampionátu klouže na dojezdovou plochu po zadku. Ale je v pohodě. Malinká slečna ihned statečně prohlašuje: "Vůbec mě to nebolí."
Když ji přijdou zpovídat dva čeští žurnalisté, podporováni anglickou novinářkou, cítí se nesvá. Brýlatá slečna kouká do země a roztomilým způsobem se snaží napodobit mluvu sportovních idolů: "Ke skákání jsem se dostala díky tátovi, který také skákal. Chci se zlepšovat," souká ze sebe. "Zatím jsem nejvíc skočila šedesát šest metrů." V libereckém tréninku jen polovinu. Dejmková je jednou z patnácti českých revolucionářek. Symbióza žen a vysokých můstků byla dlouhou dobu nepředstavitelnou fikcí. Skoky na lyžích něžnému prvku tvrdě odolávaly. Aby ne. Mnohdy se stačí jen kouknout z vrcholu příkré stavby dolů a přijde svazující nevolnost. Při představě sjetí skokanského obra pak nastane další fáze – točení hlavy, brnění nohou. Jenže, říkejte to dvanáctileté holce. "Hodně mě to baví, tak proč ne," směje se mladinká Dejmková. Vedle ní vypadá redaktor on-line deníku TÝDEN.CZ, který zásadně respektujte výšky, jako bačkorka. "Ty holky jsou tvrdý. Když někdo vyleze na můstek, je jasné, že je to dobrodruh," říká bývalý úspěšný skokan Jaroslav Sakala, který českou ženskou drobotinu trénuje. Kromě Dejmkové vede další tři mladé reprezentantky – čtrnáctiletou Lucii Míkovou, stejně starou Michaelu Doleželovou a šestnáctiletou Vladěnu Pustkovou. "Pro ně je vrchol dostat se na mistrovství. Na úspěchy mají čas, dva, čtyři roky," říká Sakala.
Krátce poté, co padá Dejmková, je úterní trénink zrušen. Moc fouká. "Já bych tam Natálku nepustil, ale její klubový trenér rozhodl jinak," hořekuje Sakala. "Nájezdové okno bylo hrozně nízko a ona si škrtla patkami o buben." Holčině to však vůbec nevadí. Sundává si dvoumetrové lyže, které ji okamžitě převažují ze strany na stranu, a nemotorně doklopýtá do šatny. Skoro dojemné. "A to má Natálka nejmenší lyže. Třeba Vlaďka Pustková má lyže dlouhé 2 metry a 53 centimetrů," usmívá se Sakala směrem k mohutným skokanským speciálům.
Odvážné slečny pro dnešek končí. Začal první díl jejich seriálu. Kolem Japonek se srocuje televizní štáb, Norky se smějí do fotoaparátů. O létající ženy je nebývalý mediální zájem. "Je to určitě skvělá reklama a první krok ženského skoku," potvrzuje Sakala. Něžná část disciplíny je na mistrovství poprvé. A určitě ne naposled. Pokud bude letuchtivých dívek přibývat, mohou brzy dosáhnout popularity svých mužských protějšků. Udělají pro to všechno. Nemají žádné zábrany. Jsou přece "tvrdý holky". Jakub Kvasnička |
||||||||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Na můstku upadla další Češka. Skončila na nosítkách
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele. Už druhá česká skokanka na lyžích nedokončila trénink před pátečním závodem na mistrovství světa v Liberci. Při tréninku na můstcích na Ještědu upadla Lucie Míková a je na tom hůř než její dvanáctiletá reprezentační kolegyně Natálie Dejmková, která neustála svůj pokus v úterý.
O dva roky starší liberecká závodnice Míková opustila doskočiště na nosítkách. "Stěžovala si na bolest v koleni a odjela do nemocnice, odkud se ještě nevrátila. Další informace zatím nemáme," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ Petr Hošek, mediální zástupce Svazu lyžařů ČR. Čtrnáctiletá skokanka pak ihned podstoupila vyšetření v nemocnici. má pohmožděné koleno a kotník. I když zranění nejsou vážná, její páteční start je podle trenéra Jaroslava Sakaly velmi nepravděpodobný. "Lucka by sice chtěla skákat moc, ale ze své zkušenosti vím, že podobná zranění bývají nepříjemná a bolestivá. V tuto chvíli to příliš reálně nevidím," řekl Sakala poté, co se Míková po propuštění z nemocnice znovu připojila k týmu. Ke svým kolegyním však dorazila už jen s pomocí berlí. "Koleno i kotník má zhmožděné, ale kosti a vazy podle všeho vydržely," dodal Sakala. Podle trenéra Jaroslava Sakaly byl nepovedený skok Míkové podobný úternímu pádu Dejmkové. "Jury zase dala nájezd strašně nízko, holky měly problémy přeletět buben. Lucie si škrtla patkama, rozhodilo ji to a spadla. Navíc jak sněžilo, tak buben docela splýval, až po tom jejím pádu jury rozhodla, aby se tam daly nějaké větvičky," řekl Sakala. Ten už v úterý rozhodl, že Dejmkovou nepostaví do pátečního závodu na středním můstku, který pro skokanky bude jejich historickou premiérou na velké světové soutěži. Totéž nyní zřejmě čeká i Míkovou. V českém týmu dále figurují Vladěna Pustková a Michaela Doleželová. Ondřej Suchan |
||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Pády českých skokanek? Nízký věk prý nehraje roli
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele. V úterý spadla dvanáctiletá, ve středu čtrnáctiletá. Karamboly českých skokanek na lyžích v libereckých trénincích, z nichž především středeční pád Lucie Míkové vypadal ošklivě, podněcují k diskusi o jejich schopnostech. A bezpečnosti nové ženské disciplíny. Zástupci českého týmu ale tvrdí: "Za všechno může jury."
Mladičká Natálie Dejmková dopadla bez zranění, Míková má pohmožděné koleno a kotník – chodí o berlích. V ženských skocích na lyžích neexistuje žádná oficiální věková hranice. Závodit může kdokoliv.
Reprezentační trenér Jaroslav Sakala však prioritně odmítá hledat příčiny pádů ve zjevně drobounké tělesné konstrukci, jež pramení z nízkého věku mlaďoučkých slečen. "To ne. Může za to hlavně jury (rozhodcovská komise – pozn. aut.). V obou případech nastavila nájezdové okno, z nějž závodnice vyrážejí ke skoku, strašně nízko, přičemž holky obecně mají slabší odraz." Věk podle Sakaly nehraje roli. I když právě dvanáctileté Dejmkové, která spadla jako první, ve startu na šampionátu bránil. Nakonec svolil. Avšak s podmínkou. "Čtrnáct let je v pohodě hranice. Jen dvanáctiletá Natálka, za tu jsem si nechtěl vzít zodpovědnost. Na můstku jí mává (startuje – pozn. autor) její klubový trenér Pavel Věchet, zodpovídá za ni," vysvětluje. Kouč: Podáme stížnost Věchet, kouč Dukly Liberec, odmítá, že by Dejmková byla vinou nízkého věku nepřipravená startovat na šampionátu. A rovněž tvrdě kritizuje jury. "Vždy se to dělá tak, že nájezd dají co nejvýše a pak ho snižují. Jenže šéf závodu to udělal naopak. Startovalo se od nízkého okna a pak to o tři metry zvedli," nechápe. "Naše holky mají nízká startovní čísla, těžce nás to poškodilo – v tak nízké nájezdové rychlosti se není co divit, že si škrtly o buben a spadly. V obou dnech to bylo stejné. Podáme stížnost." Obhajoba nominace nejmladší účastnice mistrovství je pak podle Věcheta jasná: "Natálka je čtyřka v republice, po celou sezonu skákala velmi dobře. Ona na to opravdu má." Drobounká postavička, kterou by snadno mohl sfouknout vítr, prý nerozhoduje, podle trenéra nehraje výraznou roli. Skákala by znovu "Podívejte se třeba na Kanaďanky – tam je jedna třináctiletá, co je ještě menší. A skáče dobře." Přesto už Dejmková na liberecký můstek nevyleze. Trenéři nechtějí riskovat. "Ale hrozně bych chtěla skákat," přiznává dvanáctiletý svéráz. Létající holky si z pádů hlavu nedělají: "Tohle byl jenom takovej lehčí pád," usmívá se při vzpomínce na středeční karambol Lucie Míková, přičemž se opírá o berle. "Vím, že tady je buben vysoko, že se musíte odrazit. Jenže okno bylo vážně nízko," popisuje a odmítá, že by jí kratochvíli zatrhli třeba starostliví rodiče. "Ne, to vůbec ne. Máma se smála, když mě viděla v nemocnici," říká lehkovážně. "Vždyť se mi nic nestalo..." Snad se ani nic nestane... Jakub Kvasnička |
||||||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Američanka Vanová je první šampiónkou ve skoku na lyžích
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele.
Byl to nezvyklý pohled na skok na lyžích. Alespoň na mistrovství světa. Zpod helem vykukovaly dlouhé copy, skočky na ramenou přidržovaly ruce s namalovanými nehty. Premiéru na šampionátu si odbyly skokanky na lyžích. Na ještědský můstek vyšplhalo 36 odvážlivkyň a během jejich představení jako by se vyprávěla historie skokanského sportu. První závodnice roztáhly špičky lyží jen zlehka a dopadaly nedaleko za 50 metrů. Ty nejlepší ale předváděly skoky, za něž by se nestyděly ani muži. Vždyť vítězná Američanka Vanová předvedla na středním můstku úctyhodných 97,5 m.
První skokanská mistryně světa patří ve svých 24 letech mezi veteránky tohoto sportu. Vždyť ve startovním poli nebyly výjimkou i lyžařky o deset let mladší. "Já vážím 36 kilo. Když je hodně větrno, na můstek mě nepustí, ale když foukne dobře, je to výhoda," usmívala se drobounká Američanka Sarah Hendricksonová, ročník narození 1994. Ke skákání ji přivedl starší bratr a otec. "Ani mě od toho neodrazovali. Trénuju s klukama, ale pár starších holek u nás taky skáče," hlásila, než se běžela pozdravit s maminkou, která jí do Liberce doprovodila. Včera ale neuspěla, podobně jako řada dalších mladic s výjimkou po prvním kole třetí Francouzky Mattelová, čerstvě třináctileté. "Tohle je těžký můstek, mladé holky byly v nevýhodě. Rozhoduje dynamický odraz, aby mohly přeletět buben," popisoval kouč české ženské reprezentace Jaroslav Sakala.
Sám by se nebránil tomu, aby mohly skákat dívky až od 14 let. "Dojde na to, až bude závodit víc holek. U chlapů to není třeba, tam se 13letý kluk neprosadí, tady by to asi bylo vhodné," přemítá. "I když je to pořád bezpečnější sport než třeba sjezdové lyžování. Když někdo nespadne vyloženě na hlavu, nic vážného by se stát nemělo," tvrdí Sakala. Z jeho dvou svěřenkyň si lépe vedla Michaela Doleželová, celkově 27. "Přišlo mi to jako závody Kontinentálního poháru. Moc jsem se nebála, tady už to znám, obavy mívám jen na nových můstcích," hlásila čtrnáctiletá dívka, kterou nerozhodily ani dva tréninkové pády jejích kolegyň. "Ani rodiče se nebáli. Věděli, že když udělám vše správně, nespadnu," dodala. Mistrovství světa v klasickém lyžování – skok žen (střední můstek):
Michal Osoba |
||||||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Premiérovou mistryní světa ve skoku na lyžích je Američanka Vanová
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele. Američanka Lindsey Vanová se v Liberci stala první ženskou mistryní světa ve skoku na lyžích. Čtyřiadvacetileté skokance sice po úvodním kole patřila až čtvrtá příčka, nejdelším skokem druhého kola 97,5 metru však dolétla až ke zlaté medaili. Stříbro brala Němka Ulrike Graesslerová, bronz Norka Sagenová. Michaela Doleželová obsadila dělené 27. místo.
Vanová si nejlépe poradila s těžkými podmínkami, celý závod provázelo na Ještědu sněžení. V prvním kole skočila zkušená Američanka 89 metrů, k nim pak ve druhém skoku přidala dalších 8,5 metru a ze čtvrté pozice si skočila pro historicky první zlato ženského skoku na lyžích na mistrovství světa. "Němůžu být šťastnější, splnil se mi sen," smála se Američanka bezprostředně po závodu. "Pro mě to je největší moment v kariéře," dodala.
Stříbro získala jednadvacetiletá Němka Graesslerová, která po prvním kole o jeden a půl bodu vedla před Norkou Anette Sagenovou. Ta brala na Ještědu bronz. Z dvojice českých reprezentatek se lépe vedlo čtrnáctileté Doleželové, která v prvním kole skočila 70 metrů a usadila se na 22. pozici. Ve druhém pokusu ale přidala jen 59,5 metru a nakonec skončila na děleném 27. místě. "Chtěla jsem se ve druhém kole zlepšit, ale bohužel mi to nevyšlo. Ale na podmínky se nemá cenu vymlouvat, ve skoku jsme na to zvyklí," komentovala čtrnáctiletá závodnice Sokola Kozlovice svoje vystoupení. "Ale aspoň jsem ráda, že jsem tady mohla být. Mistrovství je svátek. Třeba to k našemu sportu přitáhne víc holek," řekla Doleželová. Závod nevyšel druhé české skokance Vladěně Pustkové, která v prvním pokusu zaznamenala jen 54 metrů a to na postup mezi elitní třicítku nestačilo. Lucie Míková a Natálie Dejmková se na startu neobjevily, poté co v týdnu na tréninku upadly a trenér Jaroslav Sakala je do závodu nepustil. Mistrovství světa v klasickém lyžování – skok žen (střední můstek):
iDNES.cz, ČTK |
||||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
První šampionkou ve skoku na lyžích je Američanka Vanová
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele. Američanka Lindsey Vanová je historicky první mistryní světa ve skoku na lyžích. Závod, který měl dnes v Liberci premiéru, vyhrála o čtyři body před Němkou Ulrike Graesslerovou, třetí skončila Norka Anette Sagenová. Nejlepší česká reprezentantka Michaela Doleželová obsadila dělené 27. místo, když dosáhla stejného výsledku jako Slovinka Eva Logarová.
Druhá česká závodnice Vladěna Pustková nepostoupila z prvního kola a skončila předposlední, další reprezentantky Lucie Míková a Natálie Dejmková se na startu neobjevily, poté co v týdnu upadly na tréninku a kouč Jaroslav Sakala je do závodu nepustil. "Holky se s tím dnes vyrovnaly celkem dobře, i když se mi před startem zdály trochu nervózní. Přece jenom na takovou pozornost ještě nejsou zvyklé," uvedl Sakala. Doleželová po prvním kole figurovala na 22. místě za skok dlouhý 70 metrů, ale zhoršení ve druhém kole o 10,5 metru ji uvrhlo o pět příček níž. "Chtěla jsem se ve druhém kole zlepšit, ale bohužel mi to nevyšlo. Ale na podmínky se nemá cenu vymlouvat, ve skoku jsme na to zvyklí," komentovala čtrnáctiletá závodnice Sokola Kozlovice svoje vystoupení. "Ale aspoň jsem ráda, že jsem tady mohla být. Mistrovství je svátek. Třeba to k našemu sportu přitáhne víc holek," řekla Doleželová.
Šampionka Vanová dolétla výkonem 97,5 metru suverénně nejdále Do historie ženského skoku, který usiluje i o účast na olympijských hrách ve Vancouveru v příštím roce, naopak vstoupila čtyřiadvacetiletá Vanová. Americká skokanka jako první žena vyhrála velký světový podnik a pomohl jí k tomu hlavně skvělý výkon ve druhém kole, v němž útočila až ze čtvrtého místa. Vanová však dolétla do vzdálenosti 97,5 metru, suverénně nejdále v celém závodě, a pak už jen s napětím čekala na výkony posledních tří konkurentek. Překvapení prvního kola, Francouzka Coline Mattelová, nezopakovala úvodní skok a propadla se na pátou pozici, sesadit Vonovou z první pozice se nepovedlo ani vedoucí závodnici Kontinentálního poháru Sagenové, která se nakonec musela spokojit s bronzem, ani další favoritce Graesslerové. Seveřance nestačilo 94 metrů, Němka si připsala ještě o metr kratší pokus. ČTK |
||||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
Vizitky českých reprezentantů na MS v klasickém lyžování
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele.
Vizitky českých reprezentantů, kteří byli nominováni na mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci: BĚH NA LYŽÍCH – muži
BĚH NA LYŽÍCH – ženy
SKOK NA LYŽÍCH – muži
SKOK NA LYŽÍCH – ženy
SEVERSKÁ KOMBINACE
Pozn.: Nominaci skokanů
doplní ještě jeden z trojice závodníků Čestmír
Kožíšek, ČTK |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
|
MS Liberec 2009 – perličky, čísla, kuriozity
Následující text a obrazový materiál nelze dále přejímat a mediálně šířit bez výslovného souhlasu zde uvedených původních autorů anebo vydavatele. Slavnostním zahájením začne dnes večer v Liberci mistrovství světa v klasickém lyžování, sportovní akce, která nemá svým rozsahem a důležitostí v historii České republiky obdoby. Šampionát přivedl do tuzemska největší hvězdy mezi běžci na lyžích, skokany i sdruženáři. Během dvou týdnů má do města přijet přes 200.000 návštěvníků. Vedle fanoušků i významní hosté: norský korunní princ Haakon, americká podnikatelka českého původu Ivana Trumpová, prezident Václav Klaus a někteří členové vlády. Vyloučena není ani účast švédského krále Carla XVI. Gustafa, který obvykle na lyžařské závody jezdívá. Sníh
Sport
Nejmladší závodník
Oblečení MS
Dobrovolníci
Doping
Doprava
Kabeláž
Ještěd
Marketing
Tiskoviny MS
Stany a stánky
Vlajky
Zdravotní péče
Web liberec2009.com
Redakce, CeskeNoviny.cz |
||
|
zpět nahoru | profil | fotogalerie | kariéra | kalendář | kontakt | fórum | home |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
