Lyrický básník, redaktor poezie, literární server Písmák:
„Tak mi vysvětli, Ur, tu polarizaci… VT. Marvin tomu s klidným svědomím říká výblitky.“
Dobře, dopiju kafe – probudil jsem se po noční – a pustím se do odstavečku.
A ještě než dopiju, Mr. Whitesnake – VT. Marvin není básník jako přírodní druh a dost dobře nevidí prameny a spodní proudy, ze kterých vytváří své řeky a protrhává hráze k lidským srdcím Mistr poezie, mág, pro něhož neexistují jiná než vlastní pravidla hry, který odmítá plytkost, který odmítá žít jako grafoman a chrlit snadná a pro široké publikum přijatelná klišé. Básně vyžadují zvláštní, poměrně vzácný typ vnímavosti od autora i od čtenáře. VT. Marvin ocení Tvoji schopnost předložit text opatřený dokonalou konvenční slupkou. Těmi slupkami lze potěšit každého bez rozdílu, líbivé slupky lze vytvářet na přání, líbivé slupky rozdává Santa Klaus lidem, kteří pro vnímání magie veršů nebyli zrozeni. Skutečné básně pod slupkou píšeš jen pro své vlastní bratry a sestry, nejkrásnější obrazy nestvořili karikaturisté, dokonalou hudbu nenapsali hitmejkři, skutečnou krásu nevidí každý, prameny a spodní proudy se musí umět vidět, být na ně citlivý jako proutkař, teprve řeky jsou každému na očích, tečou v korytech, na povrchu, řeky jsou na mapě, najdeš je i bez virgule. Vidět některé příčiny krásy se nelze naučit, s tím se tvůj čtenář musí narodit jako přírodní druh. Pod líbivou slupkou dokážeš Ty, Mr. Whitesnake, ukrývat mimořádné spodní proudy… a proto existuje ta polarizace… a proto jseš i nejseš na světě sám. To je každý den jiné. Dopil jsem to kafe 🙂
Jan Petričko alias Whitesnake
Naja naja
Když na mě dýcháš a nemáš zrovna rýmu
– a nemusí to býti pod jabloní –
jsi jako vějíř z tichých akronymů
beammaculata panna z říše Jimů
i tvoje prsa po bourbonu voní
Máš kobří kápi z miliónů ale
když ráno chladnu chováš se jak žhářka
je to jak chlastat na vesnickém bále
anebo křičet v prázdné katedrále
jsi prostě chytrá kočka obranářka
Když na mě mluvíš nikdy nepochopím
byť jedno slůvko – mohla bys být němá
jak černá řeka v níž se věčně topím
jsi-li můj osud – budu jeho kopím
protože jinak
nic už smysl nemá…