Postmoderní básník, redaktor poezie, zakladatel literárního serveru Písmák:
„urvisu: tady tvůj komentář zastiňuje moji báseň, už dlouho jsem se nad sebou tak dlouho nezasmál .)“
Básník odložil přetvářku a již zcela záměrně pracuje se svými psychickými defekty, upustil od jejich stále marnějšího zakrývání, rozlámal dlahy z otevřených zlomenin, serval obvazy z mokvajících ran, vysadil léky, odložil slepeckou hůl, odpojil kolostomii a vytáhnul všechny cévky a kanyly z těla. Kulhající, zmrzačený, ale svobodný vyráží s kloboukem na drobné k prvnímu nároží, pozvedá ruce k nebi a s andělíčkem na těle, zarostlý, zesláblý, zpustlý a bosý, krášlený sněhovými vločkami vydává nesrozumitelné svědectví o svém poslání. Byl to umělec, nelze pochybovat, nikdo jiný by neodešel zemřít na náměstí. Každý orgán v těle již funguje samostatně, bez ohledu na ostatní, občas se stane, že žaludek tráví, zatímco srdce nebije.
(TIP jako drobné do klobouku)
Zdeněk Horner alias Lyryk
Neoklasy; apokalibsa; 3D errida — věčná báseň
a měla ráda všechna má slova
moje pýcha autentýcha co smyslem couvá
a kde je všechno mnemo techné techna
mimo těch na bankovním čísle
?
neví — nezajímají se proroci
nezajímají o pochybný úsudek
abstraktních klišé o noci
nad nímž jest měsíc -unuděn- horoucí
z postranní kůlničky na dříví
vytahuje svato pluk měrné pruty
synům se zdají býti rozlámány předem — svět je míč příliš krutý a neznatelně křivý
ač do mýtů se nepletu
i její text byl až — do zveřejnění krásný
a celá láska za sny
vyměněná tu stojí a kulhá slintá stará se -a v nemoderním úpletu-
nenechat to být protože Holan se Skácel trhlinou práce právě mu volám nehledě na holobyt jdu echat
ozvěny zvoní blahem
volnoběh volnorůst
volno Bůh jedním tahem
marný půst v márniční podobě — spásá své dobroucí porno