Jedna z věcí, kde nebylo možné na Musicserver zanechat poznámku, protože se jednalo o „nepříliš zasvěcený pohled“ místního autora. Zatímco na Headliner Petr Malásek zanechal přiléhavý text.
„Skupina Linkin Park vydává píseň Over Each Other ze svého připravovaného alba From Zero. Je to zatím třetí upoutávka z projektu, který vyjde již v listopadu. Píseň, kde se druhý zpěvák a rapper skupiny Mike Shinoda vyskytuje jen jako vokalista, popisuje pocit nepochopení – a to klasickou linkinparkovskou cestou.“ atd…
Zatímco na Musicserver…
Třetí novinka Linkin Park „Over Each Other“ nabídne vratký songwriting i nepřekvapivý klip (J.V. Matýsek)
Petr Chládek: Klasická predstavovacka nového člena kapely v nové poloze. Mudroprdi
ID: To se mi líbí, to je chytře napsané, přesně tak… zkouška další polohy. Tleskám! 🙂
A mistr Šmolík, převlékač kabátů, když už to napsali i jiní před ním, je opět a dodatečně pan chytrý, aby mu neujel vlak… ale souhlas! A nechce se mi rozvádět, proč Chester nebyl nikdy přesvědčivý a autentický. Stejně na to nakonec dojel, jenže neplatí to obecně pro všechny.
ID: Projel jsem celé album, pop-chanson to není a akceptovat pojem jazzový chanson není dobrý nápad – album „Stopa snu“ je čistý jazz. Vytvořit z poezie s volným veršem hudbu jde snadněji pomocí nativní jazzové formy, stylizovat poezii a hudbu do kompaktní formy, nepostrádající groove, tzn. stvořit čistokrevný pop-chanson, vyžaduje mnohem více úsilí, zpravidla to je výhradně práce pro autora textu i hudby, resp. aranže hudebního doprovodu v jedné osobě. I kdyby to autor sám neměl zpívat, protože jsou tací, kteří zpívají mnohem lépe a se vším, co k tomu patří. Na koncert Marty Kloučkové bych rozhodně zašel, její produkce je jako stvořená pro malou klubovou scénu, jakou bývala a stále je např. pražská Agharta, a tam to taky vyzní v plné parádě. Archivovat si v soukromé sbírce – tj. nakoupit a stáhnout celé album „Stopa snu“ je pouze pro fajnšmekry, což je vlastně dobrá zpráva.
ID: A jdeme si hrát, jdeme rejpat do jazzové panny orleánské na jejím profilu 🙂
Jaký je životopisný film I Wanna Dance With Somebody o Whitney Houston? „Ujde to,“ soudí Josef Vlček.
(Původní komentář v diskuzi na Facebook je blokovaný, nick Tomáš Zabilanský je fake, vypůjčený alternick od kumpána, v tomto rozhovoru se za ním skrývá jiný, hudebně i filosoficky mnohem zasvěcenější vejlupek.)
ID: Mě by docela zajímalo, proč se do toho světa drog vůbec nechala, zřejmě Bobby Brownem vtáhnout – ona je přece ke svému výkonu vůbec nepotřebovala (na rozdíl od Janis Joplin, řekl bych možná). Byla snad něčím frustrovaná nebo nešťastná? Co jí chybělo, aby na to bez tvrdých drog nedosáhla?
Tomáš Zabilanský: To zjistite casem. Az se z vas stane slavna cerna popova zpevacka. Hodne stesti!
ID: Jako slavná bílá zpěvačka bych to nezjistil? 🙂
Tomáš Zabilanský: To byste zjistil, jak se ma Mariah Carey.
ID: Tak Mariah není zas tak úplně bílá, ale především – na rase nikomu s mozkem v hlavě nezáleží. Mne osobně ve světě hudby fascinuje něco jiného, než být tím, kdo zpívá.
Tomáš Zabilanský: Aha. A ja myslel, ze vas zajima, proc Whitney Houston fetovala.
ID: To ano, ale pak jste odvodil, že na to přijdu teprve jako slavná zpěvačka 🙂 V pohodě, jen si povídáme.
ID: Fetovala, protože měla nějaký mindrák – a ten by mě možná zajímal.
Tomáš Zabilanský: Jinak na to bohuzel neprijdete. Jen se snazim pomoct vasi ceste za poznanim.
ID: Podle mne je to skvělá odpověď 🙂
Tomáš Zabilanský: To by byl dobrej napis na hrob. Muzu si to pucit? ‚Zajimal mne mindrak Whitney Houston.‘
ID: Určitě – a máte nějaký tip na její mindrák? Já mám.
Tomáš Zabilanský: Nikdy jsem nad tim nepremyslel.
Tomáš Zabilanský: To by byl taky dobrej napis na hrob: Nikdy jsem nad tim nepremyslel.
ID: Já taky ne, ale jak jsme si tak povídali, přišel jsem na to a vím to už téměř jistě.
Tomáš Zabilanský: Chci jit na ten film. Myslite, ze to tam bude?
ID: Vy jste kameník a sběratel epigrafů?
Tomáš Zabilanský: Kosmonaut v nesnazich. ‚Houstone, mame problem.‘
ID: Znám jediný autobiografický film, který byl autorizovaný a oceněný dotyčnou osobností jako pravdivý – Rivalové, Niky Lauda. O Whitney nikdo nic pravdivého nenatočí, ale přesto bych na další nový film zašel, filmovou tvorbu mám rád.
Tomáš Zabilanský: Ja byl na Bohemian Rhapsody. A to urcite neni o Mercurym.
ID: „Houstone, máme problém“… to bych dal taky na hrob, třeba Fialovi 🙂
ID: Bohemian… no, pokud vím, tak v tom filmu Bulsara nehrál, takže to o něm být nemůže.
Tomáš Zabilanský: Tak to je myslim ten nejmensi problem. Horsi je, ze tam je vsechno prekrouceny a zjednoduseny tak, aby se v kine seslo co nejvic lidi.
Tomáš Zabilanský: Pozor na ty jmenovce!
ID: „Nejmenší problém“… souhlas, pokud chcete něco autentického, sledujte publicistické dokumenty, a pokud možno alespoň ze dvou různých zdrojů na dané téma. Filmy mají bavit a dojímat, filmy mají zviditelňovat herce, autory a režiséry – filmy nemají rozhodně informovat.
ID: „pozor na ty jmenovce“… Eman jako eman 🙂
Tomáš Zabilanský: To si nejsem uplne jistej. Ja treba ctu knihy o Lide Baarove a nevim, kdo to byl. A pochybuju, ze se to nekdy dozvim.
Tomáš Zabilanský: Jako kdyz budu zkurvene moudrej, tak o Jezisovi se taky nic nedozvite. Ani nevite, jestli ta osoba skutecne zila. Ale to neni dulezity.
ID: Lída Baarová… jako krásná a sexuálně charismatická žena (možná i trochu talentovaná) chtěla především zobchodovat svoje vlohy, svůj potenciál, dosáhnout na své nabízející se možnosti hlava nehlava – prostě dělala totéž, co dělaly ženy jejího typu, ale zároveň i v různých vrstvách společenské hierarchie odjakživa a vždy dělat budou – dosáhnout co nejlepší pozice ve hře na přežití, a to za jakoukoliv cenu.
Tomáš Zabilanský: Asi ano. Ale to jste vlastne prevypravel v jednoduchosti ten pribeh. A ta osobnost, ten sveraz se v tom ztraci. Ale vlastne je to dost o tom, jaky hvezdy si vybirame. O kom chceme, aby se vypravelo. A mne treba vic bavi nektery filmy s Baarovou, nez Rencuv film o Baarove. A kdyz o ni ctu, tak mne asi vic zajima ta doba, nez primo ona.
ID: Renčův film jsem viděl jednou a komplet, nemám chuť si jej pouštět podruhé, což dělám nejen dvakrát velmi často. Nic si z něj nepamatuju a to mám paměť sloní. Takže příběh jsem nepřevyprávěl, jen to tak při periferním vnímání Baarové cítím, její příběh platí obecně pro úspěšné ženy. Ale to je jedno. Historické filmy s Baarovou & Novým jsou úžasné, ti dva jsou pro sebe jako stvořeni, oba mile a přehnaně afektovaní, což v tehdejším filmu byl standard, gesta a chování se přehánělo. Jakože archivní snímky už nemám moc v lásce, Baarová je cool!!
Tomáš Zabilanský: No v podstate jste uchopil to schema, ktere v tom vidi i ty filmari. ‚ambiciozni a posrala to.‘ Jinak Baarova hrala s Novym myslim jen dvakrat. Ale minimalne ta Divka v modrem je dobra.
ID: Ježíš… taky jsem o tom hodně přemýšlel. Občan Jesus podle mne žil a nejspíš se jednalo o abnormálně nadaného jedince – ovšem nikoliv s nadpřirozenými schopnostmi, které odporují fyzikálním zákonům. Ten člověk si nepochybně, a to zejména díky řečnickému umění a charismatu, získal mnoho příznivců (followerů), podobně jako Karel Gott svým pěveckým uměním a charismatem, nebo Selena Gomez na sítích 🙂 Ten člověk téměř jistě žil a zemřel jako my všichni ostatní, a lidé byli negramotní, neuměli číst a psát, neměli internet, neměli fast foody a smartphony, chodili pěšky – jediné co měli pro zábavu, byla možnost někoho bezmezně obdivovat, adorovat, pokud vypadal dobře jako Ježíš a uměl tak hezky mluvit jako Ježíš, a o věcech, kterým sice rozuměli, ale sami by to nikdy nezformulovali. Ježíš byl něco jako renomovaný publicista – něco jako Rudolf Křesťan, i když Ježíš nepsal, ale mluvil tak různě po ulicích. No a ta pohádka o prvním skutečném komunistovi vydržela dodnes, i když slábne, Ježíšovu legendu začíná nahrazovat duchovní symbol ze země slečny Šeherezády. I když on taky žil, co si budeme povídat 🙂
Tomáš Zabilanský: Petr Fiala. Mnaga.
Marek Větrovec Třetí: Lída Baarova a Komisař Stockinger to je nejlepší kombinace 🤣🤣🤣🤣
Tomáš Zabilanský: Jo, ale je tam jeden rozdil. Protoze Jezisuv pribeh obsahuje veci, ktery ani pribeh Whitney Houston, ani Gottuv pribeh neobsahuje. Je to podobenstvi. Ale to uz bych se zas rozkecal do sirky.
ID: Ta podobenství formuluje, resp. nabízí (spíš podbízí) teprve literární dílo, zvané Bible. A je možné se domnívat, že tzvn. podobenství Bible obsahuje ze stejného důvodu, proč filmaři přikrášlují příběhy o Freddiem Mercurym – aby jim věnovalo pozornost co nejvíce lidí. Filmaři a církev potřebují (platící) publikum.
Tomáš Zabilanský: A pak je tam jeste jeden rozdil. Jezis experimentoval. Ani Gott, ani Houston, ani Selena Gomez, ani Lida Baarova neexperimentovali. Neprinesli skutecnou kulturni zmenu. Jejich prispevek byl vice ci mene elitni, ale svou podstatou seriovy.
ID: Ježíš byl autor a interpret, něco jako Kazma… Gott/Houston/Gomez/Baarova byli pouze interpreti – skutečnou kulturní změnu v některých případech přinesli skrze tyto interprety autoři, kteří pro ně tvořili.
Tomáš Zabilanský: Jo, ale vy mate nejake jine relevantni zdroje o zivote Jezise Nazaretskeho? Jinak mate pravdu, ze tam mohlo probehnout mnoho zasahu nebo uprav ve prospech mocenskych instituci atd. Ale podobenstvi se do literarniho dila neumistuje za ucelem ziskani publika, ale za ucelem sdeleni neceho, co v sobe jakoby obsahuje realita – resp. co autor jakoby v realite vidi. Takze Kristus sam je hlavne postava. Jde o to, jak se s postavou zachazi. A Bohemian Rhapsody dela s postavou Mercuryho pekne blbe.
ID: Na principu podobenství funguje i současná moderní reklama, říká se tomu product placement: Leonardo DiCaprio se sklání nad Kate Winsletovou v podpalubí Titanicu…(!!! STŘIH, REKLAMA !!!)… Na vlně citové stopy z přerušené scény ti někdo podsouvá: Jestliže miluješ Leonarda DiCapria jak se zrovna líbá s Kate Winsletovou… tak budeš určitě milovat i nové pilulky ARGINMAX!
Tomáš Zabilanský: Hlavni sdeleni BR je, ze talentovanym lidem jde vsechno snadno. A ze vsichni jsme rodina, ale teplous musi umrit pro vyssi dobro.
ID: Teplouš v tom filmu umírá na smrtelnou nákazu, o Vyšším dobru tam není jediné pravdivé slovo.
Tomáš Zabilanský: Ted se mi chce rict ‚Jezismarja‘. Ja rozumim tomu principu, co mate na mysli. Ale Kazma je clovek, ktery skrze svoje autorstvi nic nesdeluje o okolnim svete. A ani pribeh o nem nebude nic takoveho obsahovat.
ID: Kazma sděluje, že i ten největší chytrák a manipulátor není nedotknutelný. A to je hodně jako sdělení 🙂
Tomáš Zabilanský: To uz se vlastne dotykame toho pojmu ‚revoluce‘. Kdo vlastne zpusobil neco jako kulturni revoluci? Nebo co se da za neco takoveho povazovat? V hudbe vynalez elektricke kytary? Pro dvacate stoleti to urcite revolucni je. Pro dejiny hudby jako takove? No, nevim. Asi spis ne… furt je to strunnej nastroj urcityho tvaru. To je spis formalni inovace.
ID: Jedinou skutečnou kulturní revoluci v hudbě způsobil Beethoven svojí poslední dokončenou 9. symfonií. Nejde o to, jestli hraješ na kytaru – ale jak na ni hraješ. A ten způsob, ty kytarové tahy, originální rozvody akordů a feeling pro celkové groove může přinést revoluci i v celé hudbě. Pokud něco originálního, tj. doposud neprošlapanou cestičku najdeš.
Tomáš Zabilanský: Kdyz se podivate na postupy dnesni pop music, tak to je v podstate porad Jackson. A Jackson je v podstate postava, ktera na pozadavek jednoduchosti odpovedela komplexnim vystupem. Cely dvacaty stoleti je vlastne hudebne srandovni. Zlepsila se technika nahravani, elektrifikovaly se nastroje a prisly synteticky zvuky. A to je vsechno. Zbytek je styl a manifestace ega a socialni prislusnosti.
ID: Pop music je příliš široký, nesnadno definovatelný pojem – cesta vede přes popový chanson, country chanson, prostě cokoliv, kde alespoň videoklip obsahuje vizuální příběh. V minulosti to tady už bylo, dalo by se jmenovat, ale interpreti a producenti začali sahat k méně finančně nákladným projektům na bázi elektronické hudby, rapu atd.
Tomáš Zabilanský: Ja teda mluvim z pozice fanouska Christiny Aguilery. Takze mne berte s rezervou. Ale osobne si myslim, ze jsme jenom banda dulezitejch urvanejch debilu, po kterejch nestekne ani pes.
ID: Aguilera je skvělá, velký talent, Varieté (Burlesque) jsem viděl cojávím možná patnáctkrát, je pořád co pozorovat, nějaké nové detaily, vychutnávat si tu Aguilery půvabnou živočišnost, sexualismus a sopečnou energii holky skrčka 🙂 Ale štěknul už, třeba v jiné branži, ale šťěknul…
Tomáš Zabilanský: A ted si vezmete tech poslednich dva tisice let. Kolik tady muselo byt takovych sopecnych skrcku. A zajima vas to? Ne. Jenze pak prisel knihtisk. A veci se zacaly ukladat. A zacala se formovat kulturni pamet. Coz je mozna nejvetsi nestesti zapadni civilizace…
ID: Nadužívání slova „příběh“ mě taky dráždí, a dává se mu v reklamním byznysu především jiný význam, než jaký v původně literárním prostředí mělo. Příběh má dnes snad i podělaný zubní kartáček nebo co. Všemu se říká příběh, aniž by to příběh v původním slova smyslu byl. Každé prázdné heslo obsahuje příběh. Slovo příběh zní mysticky… takže budeme používat mystická slova jako návnadu 🙂
Tomáš Zabilanský: Ne, tam je naprosto zjevne, o cem ten film je. To je o tom, ze Live Aid je globalni variace na sevreny rodinny kruh. A ten kruh muze byt kompletni pouze skrze obet hlavniho hrdiny. To je manipulace s Mercuryho pribehem.
Tomáš Zabilanský: Proto taky ten film konci tim koncertem. A uz neukazuje ty dalsi roky zivota.
Tomáš Zabilanský: ‚Freddy, ty jsi homosexual! Ty to budes mit opravdu tezke!‘ Uz od tohohle iniciacniho momentu tam zustava ta pachut. A cely to vlastne smeruje k tomu, ze ta postava musi umrit, aby vzniknul mytus. Vsichni jsou stastni. Globalni hodnoty jsou tady na podnose. Divaku, caluj!
Tomáš Zabilanský: Ja si myslim, ze hudba by mela skoncit. Coz se samosebou nestane. Ale nase kultura ztraci svoji logiku i obsah. Trh je presycenej. Vsichni tvorej, vsichni zvanej. Panuje hodnotovej chaos. A v takovych situacich musi nutne prijit valka. A samozrejme ze jo. Ted je v podstate vrcholny bod 21. stoleti. Protoze svet ma najednou operne body v realite. Problem je v ekonomice a jeji provazanosti. A u nas je problem v tom, ze jsme rozdeleni na dva tabory, ktery chteji bojovat proti sobe.
ID: Tady se asi budu muset trochu omluvit – tenhle text nedává moc smysl, je to blábol. Nechci Vás urazit, raději bych nějak pomohl…
I lidská řeč je hudba – od té doby, co existuje rap, takže hudba nikdy neskončí, resp. skončila s nástupem rapu a právě se transformuje do nové hudby. Rap je takovým symbolickým usmrcením hudby, takovým jejím přizabitím a dlouhou rekonvalescencí, než bude znovu sama sebou jako dřív.
Když se věci zjednodušují, tj. ztrácí složitější obsah, logiky je stále méně zapotřebí, stačí několik škatulek jako rozlišovací znamení.
Virtuální trh je přesycený, nikoliv ten skutečný. Musíte se naučit rozlišovat mezi virtuálními a skutečnými eventy.
Skutečně tvoří jen tací, kteří uměli tvořit i dřív a ti ostatní o svém tvoření jen mluví, aby se podobali skutečným tvůrcům a alespoň na okamžik oklamali spotřebitele a něco prodali.
Skutečný, reálný hodnotový řád má pouze příroda – a ta dokáže být z lidského úhlu pohledu pěkně krutá. V přírodě funguje princip entropie, tj. postupného útlumu chaosu, takže z chaosu bych si vrásky nedělal – o to se postará příroda i bez našich válek, bez našich opěrných bodů v realitě, bez uměle vytvořených problémů v ekonomice, bez našich zdánlivých dvou znesvářených táborů, které chtějí bojovat proti sobě. Jsou to všechno jen tanečky a tanečky 🙂
Tomáš Zabilanský: Kazma tohle nemusi vubec sdelovat. Tohle uz sdelovaly mnohem lip Formanovy filmy. Zvlast Hori, ma panenko v podstate ukazuje spolecnost, kde jsou idioti uplne vsude. Akorat nahore jsou idioti, co tvori system. A dole jsou idioti, co se systemem vyjebavaj.
ID: Pro nás to sdělovaly Formanovy filmy, pro mladé to musí sdělovat Kazma, Forman byl jako my, Kazma je jako oni.
Tomáš Zabilanský: Jojo, vybavuju si, jak Kazma hodil dvojnika Jima Carreyho, tusim na Cesky lvy. To bylo zajimavy tim, ze to odhalovalo typicky rysy cesky povahy. Ve svym tvurci.
Tomáš Zabilanský: Ja nechci bejt hnusnej. Ale Kazma je samoucelna zabava. Ale mozna je to lepsi nez Klusak s Remundou. A dalsi pitomci, co jakoby rovnaj zemi pater, a pritom se sami chovaj amoralne. Blby na tom je, ze to pravidelne nesleduju, takze nemuzu rict, jestli tak nebo onak…
ID: Ja spíš řeším, jestli se Kazma třeba s Marešem domluvili, nebo s ním fakt vyběhnul.
Tomáš Zabilanský: Mne tohleto prislo uplne pitomy. Tvarilo se to, jak to nachytalo ceskou smetanku a ceskyho konzumenta. A pritom se to samo tocilo v ty lokalni poptavce po tech Velkejch Oscarech. Devadesatkovej relikt.
Tomáš Zabilanský: Jinak Forman nic nesdeloval pro mne. Ja nejsem ani jeho generace, ani jeho divak. Jen mi prijde, ze on a lidi kolem nej pojmenovavali spolecensky jevy hrozne dobre.
Tomáš Zabilanský: Samozrejme Forman je dneska popularni hlavne kvuli Amadeovi. Protoze lidi radi smyslej v kategorii geniality. A radi sami sebe chapou jako nepochopeny a vyjimecny terce zavisti. A Prelet nad kukaccim hnizdem. Protoze je supr byt rebel a bourit se proti systemu.
Tomáš Zabilanský: No a tady si neodpustim svuj vypad vuci ‚1984‘. Ja to teda necet. Ale to clovej nemusi cist, aby pochopil, ze to neni aktualni dilo zobrazujici aktualni spolecnost. A uz vubec ne kapitalistickou spolecnost. Mne uplne nejvic bavi lidi, co dneska vyskoci na podium a v podstate svobodne melou o tom, jak je utlacuje Velky bratr. Pritom Svoboda je jejich nejvetsi fet.
Tomáš Zabilanský: Obecne svoboda je neco tak strasne divnyho a neuchopitelnyho. A pojmove zneuzivanyho. Jako na cem chcete byt nezavisly? Na systemu? Co to je za picovinu? Dyt vsichni systematizovanou spolecnost potrebujeme a vzdycky potrebovat budeme.
ID: „1984“… viděl jsem jen film, tohle pseudo téma není pro mě, to je pro nějaké nejen mladé studenty humanitních věd, ale i středněleté pseudointelektuály a aktivisty. Lidé, kteří se na „1984“ odvolávají a já je ve virtuálním prostoru poznal zblízka, se vybarvili defakto jako křiváci, nebo se slabším charakterem. Mohl bych o tom mluvit do úmoru, zbytečnost.
ID: „Obecně svoboda…“… Člověk touží být nezávislý na zlých lidech, ale ve stresu přestane uvažovat přesně a promítne svoji potřebu zbavit se zlých lidí do nezávislosti na společenském systému. To je samozřejmě chyba, společenský systém sám o sobě je OK. Bez společenských parazitů, jejichž počet převládá nad skutečnou elitou a čestnými a pracovitými lidmi, bychom získali přesně to, čemu se obecně říká svoboda v rámci systému. Toho lze dosáhnout uzavřením se do nějakého mikrosvěta, například někde vysoko na náhorní plošině, tam kde je Everest, mikrosvěta, který je ovšem nestabilní – jakmile parazité odhalí existenci svobodného mikrosvěta, provedou nájezd jako mšice na záhony.
Tomáš Zabilanský: Tak a ted bych se vas rad zeptal, jakej si myslite, ze mela Whitney Houston mindrak? 🙂
ID: Všiml jste si, že ženy, které to umí v posteli, mohou být chudé jak kostelní myš nebo společensky zcela běžné existence, ale přitom jsou velmi sebejisté, spokojené a vyletí jen občas na děti nebo nějakého debila, prostě když je třeba? Whitney Houston vypadá skvěle, ale podle mne to neuměla v posteli. Jako slavná žena mohla mít kohokoliv, ale každý z těch urostlých atraktivních mužů, na které Whitney mrkla okem a ukázala prstem – když došlo na sex, ihned zjistil, že se to dá jako extra zážitek předstírat jen párkrát, možná dvakrát… a pak zvedne kotvy a vrátí se k mnohem méně slavné, možná vůbec ne slavné, ale zato stoprocentně šukající barové tanečnici. Omlouvám se, ale nešlo to napsat méně srozumitelněji. No a takový mindrák se řeší laciným chlastem (když nemáš peníze), nebo drahým kokainem (když máš peníze). Obojí tě zničí, myslím že stejně rychle.
Tomáš Zabilanský: Jasne. Ale tam je ten prechod casto tak agresivni, ze narusi tu kontinuitu. Ale chapu to nastaveni. ‚Ted se divaji tihle divaci a jim je urcen nas produkt.‘ Ale podobenstvi chapu jako nejakou formu sdeleni, ke ktere se vracim a ktera mi neco otevira. Potazmo ja sam ji rozkryvam vedome. Podprahove sdeleni mi tohle nedela. Neaktivizuje mne. V podstate mne strka do kouta. Jako rozumim tomu, ze umeni je manipulace. Ale v umeni je to vlastne podstata hry. Spolecenska smlouva. ‚My jsme autori a budeme s vami ted manipulovat.‘ – ‚My jsme divaci a chceme byt manipulovani‘ Blby je, kdyz se tam deje nejaka zrada. Ale jako film, to je jedna zrada za druhou. Slunce, seno, jahody… jak je krasne zit na vesnici a vzajemne se vesele nenavidet…
ID: Podstatou umění je fakt, že každý velký umělec je vlastně jen obyčejný talentovaný snaživec, který se hodně snaží, stejně jako ostatní talentovaní snaživci, ze všeho nejraději krade nápady, ale čas od času mívá štěstí nebo se vožere a dostane dobrý nápad. Na tom pak zapracuje a obalí ho legendou o vlastní vyjímečnosti – to je kvůli vyšší ceně při prodeji díla, marketing.
Tomáš Zabilanský: S tim sexem. Ja nevim. Mozna mate pravdu. Ale mozna to bylo taky jednoduse tim, ze v roce 1993 ji bylo tricet a byla na vrcholu. A bylo jasny, ze ted zacnou prichazet mladsi a ze vys to mozna uz nepude. A jestli pan Brown byl debil, tak to pak asi slo snadno.
Tomáš Zabilanský:
1) Virtualni trh je nesmysl. Trh je trh. A je jedno, jestli je virtualni. Kazdy trh pouziva virtualni elementy. Pocinaje vyvolavanim a cedulemi, pres reklamu atd.
2) Rap neni usmrcenim hudby. Rap ma rytmicko – melodicke hodnoty.
3) Opirani se o hodnoty prirody je neco jako ‚alibisticka nahrazka boha jako kulturni fikce‘. Priroda jako instituce. To je jako kdybyste rikal ‚jsem v prdeli, ale priroda se o mne postara‘. Vy jste taky sveho druhu priroda.
ID: Viděl jste jedničku Avatara? Já asi šedesátkrát 🙂
Tomáš Zabilanský: Vubec tadyty zkazky o prirode jsou dost mimo. Priroda je v podstate kulturni konstrukt, ktery nahlizime lidskou optikou. A zase jsme u tech pribehu. Bud je to pribeh o preziti. Nebo pribeh o krutosti. Oblibena je zejmena pohadka o harmonii a rovnovaze.
ID: Hodnotovým řádem přírody jsou fyzikální zákony. Fyzikální zákony se můžete pokoušet stále více do hloubky chápat a matematicky nebo jinak je popsat, fyzikální zákony nejsou kulturní konstrukty. Lidský způsob vnímání přírody, resp. Vesmíru je doposud primitivní. Lidský mozek je sice kvantový počítač a pracuje ve více, než trojrozměrném prostoru, ale do lidského vědomí (tzn. bdělého stavu) zobrazí jen zjednodušenou 3D projekci. Proto si např. nemůžeme zapamatovat, o čem se nám zdálo, z těch útržků si skládáme jen kraviny, i když ve snu to dávalo smysl. Proto géniové jako Rámanudžan nebo Goedel tvrdí, že inspiraci k řešení složitých problémů uviděli ve snu.
Tomáš Zabilanský: Jednicku Avatara jsem videl. Jednou. Cameron natocil lepsi filmy.
ID: Lepší o kolik?… o šest centimetrů, o tři kila, o dva a půl litru, nebo o šest miliampér? Tak o kolik lepší? 😃 😃
Tomáš Zabilanský: Zajimavy prispevek k tematu prirody by byli ti Vetrelci. Mozna spis prvni dil. ‚Jeho dokonalosti se vyrovna jen jeho zrudnost. On preziva.‘
ID: Mne zaujal spíš Prometheus, téma stvořitele lidské rasy – což je vlastně jednička všech těch následujících Vetřelců.
Tomáš Zabilanský: To jste sice rekl hezky. Ale sledujte, jak priroda funguje. Nic, nic, nic… zemetreseni… to jsou sice fyzikalni zakony… akce a reakce… ale k harmonii to ma daleko… a i v rekneme normalnich podminkach jsou vlastne jakesi ‚ruzne druhy harmonii’… u nas je tornado anomalie… na zapade Ameriky je to bezna praxe…
ID: Jaký je rozdíl mezi tím mít k harmonii daleko nebo blízko? Některá kosmická tělesa mají právě teď k harmonii daleko, zejména ve své rané fázi vzniku, jiná tělesa mají k harmonii už blízko, protože se jedná o pozdní fázi jejich existence. Takže příroda nefunguje pouze stylem vytrženým z kontextu „nic, nic, nic… zemětřesení“, ale má to svůj kontinuální vývoj od permanentního zemětřesení až po trvalý klid. A dá se to vystihnout pojmem entropie.
Tomáš Zabilanský: Nemusite pouzivat kvantitativni hodnoty k tomu, abyste vyjadril, ze Avatar v zaveru dejove i vizualne slabne.
ID: Když jdu do hospody, dám si buďto dvě piva na chuť, nebo se z deseti vožeru. Používám při popisu pití piva kvantitativní hodnoty, abych vyjádřil, jak hodně mi chutná popíjet pivo? Nikoliv – při popíjení většího množství piva sleduji jiný záměr, než když si dám jen dvě na chuť 🙂
Tomáš Zabilanský: A dodnes mam v hlave ten dojem z 3D. Zpocatku mne to uplne pohltilo. A ve finale uz mne to jen rusilo.
Tomáš Zabilanský: Jo, ty pokracovani Aliena jsou zajimavy. A taky jsou to vicemene blby filmy.
Tomáš Zabilanský: Jinak ja jsem presvedcenej, ze jsme ve vesmiru sami. Neni tu zadna ‚logika potencialniho vyskytu zivota‘. To je uvazovani ve smyslu ‚vesmir je tehotny zivotem.‘ Ja myslim,ze organicky zivot je nehoda. Ale i to je hodnotici stanovisko pracujici s motivem smyslu.
ID: Výjimka potvrzuje pravidlo, nehoda potvrzuje fyzikální zákon.
Tomáš Zabilanský: Pockejte. To s temi sny je trochu blbost. Sen prece zazivate. A casto tak zive, ze vite, ze spite. To se stava docela bezne. Takze nelogicnost snoveho deje nesouvisi s pameti.
Tomáš Zabilanský: Ano. Cili z tohoto pohledu by mel byt vesmir naplneny pouze objekty bez zivota. A my jsme neco jako slepe strevo.
ID: A je možné, že by ve Vesmíru začaly převládat počty objektů se životem nad počtem objektů bez života? A je možné, že by množství organické hmoty ve Vesmíru začalo převládat nad množstvím neorganické hmoty? A pokud ano a až bude Vesmír protkán životem a místa bez života budou jen kosmickým skanzenem… budeme ty skanzeny nazývat slepým střevem? 🙂
Tomáš Zabilanský: Jinak nektere sci-fi jako treba Solaris pracuji s tim, ze clovek nechce objevovat civilizace, ale touzi akorat po zrcadle. A kdyz ho dostane, tak nevi, co s nim.
ID: Knihy se píšou, nebo filmy se točí pro pobavení.
Tomáš Zabilanský: Takze mi chcete rict, ze kdyby na Avatar najednou prilitl meteorit a vsichni vychcipali, tak to budete chapat jako soucast prirodni harmonie? Jako nabozensky koncept je to zajimave.
ID: Samozřejmě – nikoliv Avatar, ale Pandora je v poměru k hypotetickým rozměrům Vesmíru něco jako jeden elektron v poměru k velikosti našeho Slunce (přirovnání jsem střelil od pasu, nemám čas hledat reálné měřítko). Pokud se obří meteorit srazí s malou exoplanetou a dojde k celkové destrukci, je to něco podobného, jako když dochází ke srážkám elementárních částic kdykoliv kdekoliv nebo např. v urychlovači a k rozpadu nebo anihilaci hmoty. Vesmír nerozlišuje mezi exoplanetou a elementární částicí… možná ani rozměry galaxií nestojí za řeč, pokud se bavíme o vzdálenostech v jednotkách světelných let.
Tomáš Zabilanský: To s tim pivem je hezky priklad. Ale tim jste v podstate jen potvrdil, ze oba pristupy jsou platne. Je platne pouzivat slovni hodnoceni. A je platne pouzivat rekneme procentualni hodnoceni. Protoze obojim sleduji jiny zamer. Chybne na tom je to, ze kdyz budu recenzovat album nebo film, tak v podstate obema postupy sleduji zamer podobny. Resp. kombinuji dva postupy k vyjadreni jednoho zaveru.
ID: Jste velmi chytrý, i když si občas jakoby šlapete na jazyk, a to mě na Vás baví 🙂 Možná jste studoval částečně dílo Kurta Gödela, protože jednak dobře chápete slovní hříčky a druhak dokážete slovní hříčku pohotově sestavit, slovní hříčky jsou základními kameny jakéhokoliv matematického modelu – definice a věty. Axiomy nikoliv.
Resume: Dva modely hodnocení – slovní a procentuální, jste mi podsunul, je to jen Vaše klička, oslí můstek pro únik, jste manipulátor 🙂
ID: Hodnota v procentech je jako perex u článku – hodnota v procentech je důležitá návnada pro čtení samotné recenze, která může být obsáhlá, ale summa summarum stát pěkně za hovno, pokud ji napíše např. tlučhuba Kamil Fila. Dá se to pochopit tak, že když Fila napíše 100% a obsáhlou recenzi, pak bude vychvalovat nějakou industriální sračku. Samozřejmě nic nečíst, nikam nechodit. Když Spáčilka napíše 20% a středně dlouhou recenzi, pak bude pomlouvat na zakázku svých chlebodárců něco zajímavého. Můžeme si to pro zábavu přečíst, ale především okamžitě zajít.
Tomáš Zabilanský: A kdyz reknu dve vety: „Pivo mi vcera moc chutnalo.“ a „Vcera jsem vypil deset piv.“ Tak to jsou odlisne vyroky. Kazdy muze znamenat neco uplne jineho a vazat se na jinou situaci. Ale muzete taky rict: „Vcera mi pivo moc chutnalo. Mel jsem jich deset.“ Tak jsou to dve vety, ktere vytvari jeden celek.
ID: Opět něco zámerně podsouváte – kdybych to chtěl říct Vaším rozplizlým způsobem, který je neurčitý a v podstatě nic konkrétního neříkající, tak bych to udělal. Řekl jsem to záměrně jednoznačně, abyste mohl kontrovat nebo se omluvit a udělat pejska 🙂
ID: Ani třetí pivo už nikomu nechutná, i když ho pije v podstatě zastřízliva – počínaje třetím pivem je začne do sebe lámat s jediným cílem: Ožrat se, nikoliv vychutnat.
Tomáš Zabilanský: Ja vetsinou citim totem. A je vtipny, kdyz je totem roman o nesvobode. To je jako potkat na ulici holku s modrejma vlasama. A pak dalsi. A dalsi. ‚Jsme tak jini. Az jsme nakonec vsichni stejni.‘
Tomáš Zabilanský: Az ted jsem si precetl ty vase komentare o axiomech atd. Ono mi to chodi ve zvlastnich rytmech. A priznam se, ze jakmile je vas komentar delsi, tak to neprectu cele. Protoze chapu, kam tim mirite, ale roztahujete to do sirky. Ja jsem pochopil pomerne zahy, ze mne zkousite. Ale vy chcete byt v tehle pozici. My se navzajem podminujeme. Vtip je v tom, ze vy jste jezdec a ja jsem kun. A vy mne obvinujete z toho, ze jsem v sedle.
ID: Některé důležitější komenty roztahuju do šířky, aby nedošlo k nedorozumění, a neočekávám, že je někdo musí číst až do konce, pokud porozumí hned zkraje, kam mířím. Taky mě zkoušíte, od prvního nástupu do diskuze a oba víme, kdo s kým mluví 🙂 Ale to je přece v pořádku, takže pozice si vyčítat nemusíme. O žádnou pozici neusiluji, jen se pokouším pomocí svých oblíbených triků prokouknout protihráče a pokud napíšu ještě víc, pokazím hru. Nic takového se nestane. Jezdec a kůň k sobě patří jako konzerva a otvírák. To je padesát na padesát, zda si stáje, resp. mecenáši vybírají jezdce pro své koně, nebo zda si jezdci vybírají své koně – ale o vzájemné podmíněnosti, o vzájemném vztahu jezdce a koně ani na chvíli nepochybuji. Takže ta poslední věta, že Vás z něčeho obviňuji, je zbytečná 🙂 Jen bych nerad, aby mne znovu někdo posadil na koně, který vyhazuje ze sedla, na to už nemám čas 😃
Tomáš Zabilanský: Dva modely hodnoceni jsem vam podsunul proto, ze jsme na strankach Headlineru. Casopisu, co hodnoti. A je to ten zpusob kritiky, ktery se tu ustanovil v devadesatych letech skrze Cinemu. A stal se z nej urcity uzus nejen pro hodnoceni umeleckych del, ale i urcity ustaleny zpusob mysleni. I ta Spacilova procentualni hodnoceni prevzala. Ona dokonce v urcite dobe musela ex post ty hodnoceni dodelat. Rekl bych nekdy kolem roku 2005.
ID: Když jsem někdy něco hodnotil já, používal jsem formát eseje, vyprávění příběhů a předkládal jsem úhly pohledů. Dalo to více práce, ale je to férovější, než strkat do zadku teploměr a odečítat nějaké hodnoty ve stupních celsia, nebo v procentech nevímčeho. Danyho životopis jsem čet, resp. jeden klíčový rozhovor pro Headliner, a myslím, že je to docela borec, když se dokázal nevzdat při prvních a dalších problémech, a raději hledal, jak z té šlamastyky vybruslit. Nepřestával věřit a to já moc dobře znám 🙂
Tomáš Zabilanský: Jinak s tou definici umelce nesouhlasim. Ja si myslim, ze umelec je cizinec, co se snazi vyjadrit svoje odcizeni srozumitelnym, libivym zpusobem. ‚Tak prijizdi posledni kovboj. A nerad vrazi do lidi. Tak prijizdi posledni kovboj. A nikdo z vas ho nevidi.‘
ID: Pokud je umělec něco jako cizinec, měl by mu někdo zkrátit utrpení a vysvětlit, ať to přestane zkoušet a najde si všední práci. Pravdu mám tentokráte já, i když s tím nesouhlasíte – ale my oba dobře víme, že nesouhlasit je nejen právo, ale i nutnost, pokud se věci – něco co Vám patří – nemají sesypat jako domeček z karet, protože o ně zavadil trouba, kterého jste se snažil, i když marně, držet co nejdál od těla. Zažil jste někdy takovou apokalypsu? Určitě ano 🙂
Tomáš Zabilanský: Kdo je Dany?
Tomáš Zabilanský: Jinak s tim umelcem bohuzel pravdu nemate. Dokonce si v podstate ‚existencialne protirecite‘. Tvrdite, ze neprestavate verit. A pak se chovate jako cynik.
ID: „Tvrdíte, že nepřestáváte věřit. A pak se chováte jako cynik.“… Sakra, kde tohle zaznělo v mých reakcích, nebo jen dedukujete? Proč bych se měl chovat jako cynik, co je to za nesmysl? Možná něco v našem rozhovoru poznamenám na rovinu, ale to není cynismus. Moje hudba, texty a kytarové tahy vypovídají o něčem jiném, trochu mne mrzí, že se nemohu zapojit do místní akce Feedback, protože do redakce není povoleno zasílat demosnímky, já nejsem zpěvák a interpret, pouze tvořím a skicuju nápady. Mám aktuálně v portfoliu osm originálů, ale pouze jeden z nich jsem v minulosti skutečně hrál i na pódiu, hostoval jsem během koncertu Jany Koubkové.
Tomáš Zabilanský: Mel jste rad Whitney Houston? Ja jo.
ID: Ano, skvělá interpretka – ale pro mne je největší borec s ženským tělem Jennifer Rush, autorka písně The Power of Love. Záměrně píšu „borec“, protože u těch nejlepších skladatelů a zároveň interpretů nezáleží na pohlaví, pro ně existuje jen jediný společný ring. Nebudeme do tohoto výčtu řadit i seskupení, jako je Beatles, ABBA, Queen – prostě squadry s kolektivním podílem na tvorbě hitu. A mluvíme o popu, což je nejtěžší komerční hudební disciplína, pokud to má mít vysokou úroveň.
Tomáš Zabilanský: I come undone.
Tomáš Zabilanský: Jo, to mam rad. I kdyz to prezpivalo asi sto lidi. Od ni to mam nejradsi. Ale nejdriv jsem to slysel od Petry Janu. To je myslim to album s golemem na obalu. Meli jsme to na kazete.
ID: Na talentových soutěžích si kdejaká dívka troufne na I Will Always Love You od Whitney Houston, nebo Beautiful od Christiny Aguilery, a to už je co říct – ale kdo si troufnul na The Power of Love od Jennifer Rush? Ona vystudovala operní zpěv a je to v jejím podání popových songů sakra znát. Dala by to i Lucie Vondráčková? 🙂
Tomáš Zabilanský: Dneska ma Annie Lennox 68.
ID: Ano, tak to je mezi námi podezřele další velká shoda 🙂 Eurythmics FOREVER!!
Tomáš Zabilanský: Lucie Vondrackova byla zabavna, kdyz ji bylo trinact a mne deset.
ID: Na Láskovětách před rokem publikovala dva nebo tři zajímavé (rozuměj zábavné) kousky, popový chanson jí sednul. Ve stylu pop country ála Shania Twain vyprodukoval na Slovensku Marek Voss s Lucií song Kolikrát – a tohle taky sedlo, její podání bylo přesvědčivé, píseň samotná a text nic zvláštního, kolovrátek. Není jasné, proč se v minulosti nevěnovala takovému žánru a výběru písní, které by jí seděly. I když já už dnes bohužel vím proč…
Tomáš Zabilanský: Nedavno bylo vyroci desky ‚Misariel‘ Lucie Bile. Byl tu i clanek. Tak jsem si to pustil. A musel jsem to vypnout, protoze jsem to nedaval. Urcite se k tomu vratim. Ale prislo mi to dost takovy vulgarni.
ID: Bez komentáře 🙂
Tomáš Zabilanský: ‚Sweet dreams‘ je jeden z nejlepsich songu osmdesatkovyho popu. Ale bavi mne i veci z pozdejsi desky ‚Peace‘.
ID: Sledujete, jak ty nejpovedenější popové hity jsou vlastně jednoduše postavené – a přitom je velmi nesnadné na ně kápnout a být originální 🙂 Jiří Vondráček nedávno vykrad pekelný hit Wham!, resp. George Michaela „Last Christmas“ a postavil s odlišným groove, pozměněným textem, ale se stejným celkovým vyzněním a ideou vánoční song pro Sámera Issu. Tohle má být ta cesta? Mein Gott…
Tomáš Zabilanský: V rijnu jsem byl na Stingovi. Tak ted posloucham The Police. Hlavne ‚Zennyatu Mondattu‘. A to je uzasny v ty jednoduchosti.
ID: Na ČT art běžel nedávno dokument o Stingovi, já jsem si prozměnu stáhnul tenhle kousek, jsem vášnivý sběratel filmových biografických dokumentů. Sting moc jednoduše nehrál, zejména metrum bylo komplikované – ale zpíval a sám hrál na basu, takže měl pod kontrolou groove.
Tomáš Zabilanský: Vanocni song je u nas v podstate zaruka nestesti. Hlavne proc tam pevecky i obrazove figuruje ten Vondracek, to je velika vanocni zahada.
ID: Bez komentáře 🙂
Tomáš Zabilanský: Tak ja nejsem hudebnik. Na nic hrat neumim. Ale fascinuje mne tam ten kytarista, kterej prakticky nesoluje. A hraje takovym maximalne efektivnim a funkcnim stylem. Jinak zvukove se mi ta deska moc libi. Nedavno jsem si poustel film ‚Malinovy koktejl‘, kde delal hudbu Kocab. A tam je ta Zennyata hodne slyset.
ID: Stahuju si ten film, mrknu na to, Vaše názory mě začínají zajímat. Přehrál jsem si i komplet album Zenyatta Mondatta, v každé Stingově skladbě na tomto albu jakoby alespoň vzdáleně zaznívají muzikantské manýry ze skladby Roxanne, kterou jako pankáči The Police kdysi dávno začínali. Je to borec a umí sakra dobře hrát ve studiu i na koncertě 🙂
Tomáš Zabilanský: Tak tahle deska je 1980. Prvni album je 1978.
Tomáš Zabilanský: Songy z toho filmu jsou i na youtube. Zpiva to Kratochvilova. Na tabletu to neumim zasdilet.
ID: V pohodě, už jsem na to mrknul. Proletěl jsem si předem titulky, abych věděl, co mám čekat – Kratochvílová je samozřejmě super ikona, texty k těm songům napsal Jiří Suchý, což on velmi dobře umí. Film je to spíš „legrační“ a věřím, že kvůli filmu jste na to nekoukal, spíš ta Kratochvílová, žeano 🙂
Tomáš Zabilanský: Asi jsem narazil na vase vystoupeni v ‚Ceskoslovensko ma talent‘. To vystoupeni se mi teda nelibilo. Ale trosku mne na tom nasralo, ze oni vam nic nerekli. Proste vas poslali do hajzlu.
ID: Co mi to děláte? 😃 Ale tak… já se nebudu vracet k podivnostem, které do talentových soutěží vnesli lidé okolo Jaro Slávika a spol., tj. slovenské části produkce CStalent. V tom roce bylo důležité protlačit na piedestal jakousi Dianku Kalashovou. Tehdy jsem měl chuť střihnout si, zazpívat a zahrát na kytaru, jednu ze svým soulových balad, ale po šestnáctihodinovém čekání v zákulisí před nástupem, kdy mi už hlava bzučela jako transformátor, jsem z posledních sil dal alespoň hospodskou odrhovačku 🙂 Nebudu se k tomu vracet, dělo se tam leccos.
Tomáš Zabilanský: Ok, dal jsem si to vystoupeni z Caruso show. To je tusim rok 1997. A vy jste teda ukaz, to vam povim. Je mezi nama generacni rozdil, ale ja si vas dovedu predstavit jako svyho spoluzaka ve skolce. Zvlastnim zpusobem lavirujete na hranici vyrazovy cistoty a trapnosti. Ale to delaj spis ty hadry a ten kastrolovej uces a kontext toho dobovyho poradu. Vy byste mel delat neco jako Lubos Pospisil.
ID: Ani do Caruso mě to netáhlo jako nějakého zpěváčka – byla to první hudební reality show v Česku, postavená na odchytávání běžných lidí na ulici, ale nikdo jim nešel na ruku. Takže začali shánět přes známé v produkci nějaké účinkující, se kterými sehráli jakoby náhodné setkání, kteří uměli pokud možno trochu zpívat a nedostanou infarkt, když se rozsvítí červená na kameře. Já jsem tehdy chodil do stejné hospůdky jako Angelo Michajlov – takže mi u dveří zazvonil Vítězslav Hádl. Chtěl jsem si zazpívat a zahrát na kytaru Tears in Heaven s českým textem, který mi napsal Pepa Blažejovský (chodil taky do stejné hospůdky), což Hádl nebral, bylo nutné vystřihnout něco notoricky známého, navrhoval „Jó, třešně zrály“ 🙂 Tak jsem ukecal alespoň Kubišku. Tehdy to bylo ještě fajn, jednalo se o desátý pilotní díl a nikomu nešlo o život. Jako Luboš Pospíšil určitě nee… mám ho rád, ale inklinuju k něčemu úplně jinému a především ne jako zpěvák a interpret.
Tomáš Zabilanský: Vyhoda dnesni doby je diverzita publika. Neco slozite, nahrajete, povesite online a lidi si vas pomerne rychle najdou. Talentovy souteze jsou v podstate k hovnu. Potazmo slouzi jenom aktualnim trendum a masovymu divakovi/ posluchaci. Nerikam, ze to nemuze nic vyprodukovat. Ale kdyz se ohlidnete zpatky, tak v podstate jenom Langerova dosahla nejaky pozice. A to nejsem jeji posluchac. To je rok 2004. Jo,Celeste Buckingham to asi dotahla nejdal. Ale to je uplne krasna ukazka toho, jak tuzemskej intepret chce ven. A pak je totalne zamenitelnej.
ID: Anetu Langerovou mám vypálenou pod kůží se dvěma songy – Voda živá (to je Michal Hrůza) a Křídla motýlí (to je Oskar Petr), zbytek jde mimo mě (ale s respektem k její vlastní tvorbě), já jsem tehdy házel hlasy Šárce Vaňkové, ta později natočila jeden videoklip, trochu moderovala v TV a skončila v muzikálech. Proč zrovna Vy poukazujete na Celeste Buckingham, docela chápu 🙂 Ona je zajímavá a taková ambiciózní a dravá.
Tomáš Zabilanský: Mne soucasna hudba v podstate nebavi. Uz to ani nezkousim. Jako posledni soucasny veci jsem v kuse poslouchal ‚Thank U next‘ od Ariany Grande a debut Billie Eilliesh. Prvni jo, druhy ne. A to je rok 2019. Mne casto staci treba deset patnact vterin. To udela bzuk cvak a vypinam to.
ID: Já to mám naopak, Ariana Grande ne a Billie Eilish ano – Eilish natočila nedávno navzdory námitkám produkce jedno velmi komorní album a tam jasně ukazuje, co je zač (když zrovna nepotřebuje vydělávat velký balík), ona má mimořádný potenciál soulové zpěvačky, ale je to především stroj na vydělávání peněz pro vydavatelství, což zvládla těmi šílenými hudebními i módními kreacemi dokonale, já říkám bohužel. Ale není všem dnům konec.
Tomáš Zabilanský: Ne, ja jsem na to koukal kvuli filmu. Chtel jsem nejakej osmdesatkovej mladeznickej kousek. A koukal jsem, ze teda Kocab. Ze tam je Kratochvilova jsem ani nevedel. Paralelne jsem si myslim poustel Horkou kasi, Zamek nekonecno a este neco. A poustel jsem si na On Air rozhovory s osmdesatkovejma hudebnikama.
ID: On Air a Kučeru sleduju taky, pokud se člověk chce něco dozvědět, tak rozhodně v jeho pořadech!
Tomáš Zabilanský: Jo a este jsem si daval Dum pro dva, Uzavreny okruh, Diskopribeh, Jen si tak trochu pisknout a Volnou nohu.
Tomáš Zabilanský: A k cemu inklinujete?
ID: Neumím to nazvat nebo popsat, rozhodně ale nejsem člověk, který by se chtěl promenádovat po pódiu, já tvořím hudební skici, texty a kytarové tahy. SoundCloud, ale tam jsou odkryté jen střepiny a zatím by to tak mělo zůstat. Nevím co bude, ale vím, co bych chtěl, aby bylo 🙂
Tomáš Zabilanský: Na Celeste Buckingham mne kdysi upozornil spoluzak. Jinak bych o ni vubec nevedel. Zadnou desku od ni neznam. Ale nedavno jsem zaslech znovu v radiu ten song, se kterym zacinala. ‚Run, run, run‘. A to je tak nekam do reklamy.
Tomáš Zabilanský: Billie Eilish mne prave nebavi tim zpusobem zpevu. Prijde mi to stylizovany a mechanicky. A ta prvni deska je treba produkcne dobra tim, jak je ve skladbach pouzitej prostor mezi zvukama. Ale jinak je to na mne moc tenky a takovy asepticky elektro. To si mnohem radsi pustim stary Ace of Base.
Tomáš Zabilanský: Ariana Grande mne bavi jenom na tomhle albu. To predchozi ‚Sweatener‘ je takovy kusy a rozbity. A agresivni ve zvuku i zvukovejch prechodech mezi skladbama. Thank U Next je hladsi a konzistentnejsi.
Tomáš Zabilanský: ‚Kridla motyli‘ od Langerky. To mi prijde trochu jako Oskar Petr, co se snazi byt Oskar Petr. Ze ta jeho prebujela obraznost je takova mechanicka. Mam rad skladbu ‚Den po dni‘ od Alice. To je jeho text.
ID: Tak Oskar Petr někde prohlásil, že to měl léta odložené na dně šuplíku. Produkce ho vlastně mezi jinými oslovila, aby vytvořil něco do repertoáru na album pro čerstvou vítězku Superstar Langerovou (mimochodem – taky si prolezla Caruso show, stejně jako Ruppert). Do Oskara Petra bych moc nerýpal, ale neříkám Vám, co máte dělat, to bych nikdy neudělal, jen jsem si trochu „zaláteřil“ 🙂 Alice byla pro mne vrcholným a skvělým obdobím působení Dana Bárty na hudební scéně. Já mám nejradši „A to tě trochu bolí“, senzační song!
Tomáš Zabilanský: Od Petra jsem kdysi zkousel Fabricu Atomicu. Par skladeb se mi libilo.
ID: Hmm… a co takhle Marsyas? 🙂
Tomáš Zabilanský: Mne bavi hodne veci. Ale k nekterejm vecem se neustale vracim. Mike Oldfield urcite.
Tomáš Zabilanský: ‚A to te trochu boli‘ je asi jejich nejlepsi skladba. Marsyas moc neznam, ale Zmrzlinar super. Jinak jeden z takovejch mejch oblibenejch pribehu je zmizeni Pavliny Braunove z Minnesengru na konci osmdesatych let.
ID: Páni! To zní jako kdyby na Pavlínu Braunovou po těch letech zavzpomínal její sériový vrah… pardon, omlouvám se 🙂 Zpívala výrazně, respekt. Nicméně naše největší pop-folková hvězda a stále žijící legenda to neměla nikdy lehké a je zvláštní, jak se o ní příliš nemluví, i když v časech své největší umělecké formy a nejplodnějšího tvůrčího období podle mne zastínila „zbytek startovního pole pop music“. Alespoň jednu písničku za všechny (jeden z jejích coverů Beatles, resp. už jen Johna Lennona)…
Tomáš Zabilanský: Mne se na tom pribehu libi jednak ta urcita mysteriozni nedopovezenost. A pak to obdobi, kdy se to stalo a veci, co to provazely. Ten prelom rezimu. Do toho ty senzibilove, jak se vzdycky odnekud vynorili a rekli, ze vi, co se stalo a kde je. A nic. Ani stopa. Ani zminka. To je jak Zodiac po cesku. Akorat s pohresovanou osobou. A zaroven to ma prave potencial podobenstvi. Jako jak se muze nekdo jen tak ztratit?
ID: V nějakém čísle Krajských listů jsem čet‘, že se našla jedna bota, to je myslím zlé. Kriminální činy se dějí dnes a denně, nikdo z toho nemá radost a Pavlína jezdila vlakem.
ID: Jinak já na lidi, kteří umí pracovat s biologickými energiemi, třeba i extrémním způsobem, věřím, ale taky vím, že se na světě pohybuje spousta šarlatánů. Vím jistě pouze o schopnosti „číst myšlenky“, což je metoda extrémní empatie. Ale nejde to na dálku, empatik musí mít možnost pozorovat reakce, vnímat podprahová sdělení (cca 80%ní složka komunikace, to je reálný poznatek z psychologie).
Tomáš Zabilanský: Bota se nasla, ale myslim ne jeji. A Pavlina prave jezdila hlavne stopem. Coz se pak trochu umele spojovalo s dalsimi dvema zmizenimi. Ale nic se nikdy nezjistilo.
Tomáš Zabilanský: Ale mate pravdu, ze tehdy jela od babicky a planovala jet vlakem. Jela tusim na zkousku pred vystoupenim v Budejovicich. Ale nedojela.
Tomáš Zabilanský: Vase nejcistsi reakce byla, kdyz jsem vas obvinil z cynismu. Tam jste to byl opravdu vy.
Tomáš Zabilanský: Ta reakce byla jina. Takova jakoby ‚zatlacena‘ a barevne evokovala tmave modrou. Indigove deti vetsinou poznam. Barvu obcas popletu.
ID: Na tohle bych potřeboval přemluvit nějakou „indigovou“ zpěvačku – já vlastně o jedné vím, tak dělám na tom, abych to ještě trochu vylepšil v poslední repetici refrénu vibrafonem a tiše vzdáleným saxofonem. Ona ta dívka, či lépe mladá žena hraje docela vysokou ligu, tak se musím taky snažit 🙂 Chtělo by to nějakou Rusku, nebo dívku s ruskými kořeny, ty mají indigo v krvi, ale to jen tak plácám. Je vlastně docela sranda, že se jedná o vánoční píseň – dal jsem to dohromady kdysi dávno o Vánocích, když jsem přišel o velkou lásku, nepadal sníh, pršelo. No a vloni o Vánocích to zaznělo jako requiem na Fb, když mi zemřela matka. Je to o touze, o ztrátě, ale taky o naději, která nikdy neumírá… pokud to sami nedovolíme. Tak uvidíme, co bude 🙂
Tomáš Zabilanský: Mne na tom vlastne bavi, jak je to old school. Tohle melo vzniknout nekdy treba v osmdesatych letech. A tim je to dneska vlastne zajimave alternativni. Trochu mi na tom vadi, jak to tlaci na pilu. Jednak to vibrato. A pak ty zuzeny hlavovy tony ve vyskach.
ID: A kdo říká, že to mám zpívat já? Já nejsem zpěvák a nikdy jsem jím ani nechtěl být, ale ženské party skicuju, jak jinak taky v domácím studiu na koleně. To VZNIKLO v polovině osmdesátých let. A taky jistě víte, že energii ze živého vystoupení nebo hraní do nahrávky ve studiu nikdy nedostanete, nahrávka se dá různě vylepšovat, mástrovat, ale ne směrem k živému přednesu.
Tomáš Zabilanský: No tak nezbyva, nez vam poprat, at vam to vyjde.
ID: Dobře 🙂
ID: A díky, napsal jste, že „vás to baví“, i když vás už muzika moc nebaví, jak jste sám uvedl. Tak to mám celkem dobrou náladu 🙂
Tomáš Zabilanský: Jo a nedaval bych anglicky nazvy. Nehodi se to k tomu. Zvlast kdyz mate ceskej text.
ID: Anglické názvy mých songů jsou kvůli umístění na SoundCloud (někde musím mít virtuální základnu s možností odkazování a zároveň pod ochranou copyrajtu). Mám na SC nablízku dva producenty elektronické hudby, jeden je z Říma, druhý z Londýna, kteří sem tam něco mého komentují, jsou to docela významní střelci. Na SC se mluví anglicky, v poznámkách u každého songu je buďto komplet český text nebo i volný překlad. Do angličtiny by se musely české texty přebásnit, je to práce pro básníka a rodilého mluvčího EN, hudební texty, netobože poezii nelze jen formálně přeložit a snažit se o zachování rýmů. Je to velký oříšek. Chci říct, že na tohle já nemám, neže bych neměl buňky na jazyky, ale na úroveň rodilého mluvčího se nikdy nedostanu, takže s tím nebudu ani ztrácet čas, to je práce pro jiné.
Tomáš Zabilanský: Jinak ta nahravka ma takovej zajimave plechovej zvuk. To je puvodni stara vec?
ID: Je to nahrávka asi tak z roku 1995, rád bych to přehrál nanovo, kytaru mám určitě dnes už více v ruce, ale zpěv bych už nedal v těch výškách, to musí zkusit právě někdo jiný, tehdy jsem to nahrával na jednu stopu a nejde to oddělit. Ale to je fuk, je to jen demo.
Tomáš Zabilanský: Nee, pozor, mne hudba bavi hodne. Akorat musim hledat jinde nez v soucasnosti. Nebo si to aspon predsudecne myslim.
ID: Mne potěšila několika, resp. dvěma songy z Láskovět právě Vondráčková, popový chanson jí sednul jako facka na prdel 🙂
Tomáš Zabilanský: Tak az to bude hotovy, rad bych to slysel.
ID: Dobře, aktuálně se na tom dělá a je to otázka jen několika dní, vibrafon tahám přes MIDI sampler a je to trochu jiná technika hry, než na piáno, musím se do toho dostat.
Tomáš Zabilanský: Facka se na prdel nedava. Na prdel se dava hrnec.
ID: Kastrol se dává u holiče na hlavu, jak jste nedávno ocenil můj zrůdný zjev 😃
ID: No, na zadek bych teď Vondrajdě raději nic nedával, nemám výcvik MMA 🙂
Tomáš Zabilanský: ‚Vibrafon pres midi sampler‘. Vo tom vim akorat tolik, ze kdysi pred dvaceti lety nahraval Oldfield na desku Tres Lunas saxofon pomoci kytary. Ja a technika…
ID: No jasně, ale já MIDI kytaru nepotřebuji, protože hraju docela slušně i na klavír. Pavlíček využívá MIDI kytaru.
Tomáš Zabilanský: MMA. To znam. To zpiva ABBA.
Martin Liska: Není už pár let čistá?
Headliner: Je par let mrtva…