Nahrávky songů dospěly do poslední fáze, zjistil jsem, že při zpěvu nelze trefit správný feeeling, pokud zároveň nehraju na nástroj. Nástroj a duše je srostlý jako tělo a duše. Oddělené vrstvení zpěvu a hudebního podkladu nedává uspokojivý výsledek a představa, že seženu rovnou špičkového interpreta, je nereálná, takhle to v hudební branži nefunguje, přičemž autentické demo pro nabídku je priorita číslo jedna. Kytarový doprovod jsem postupem času dotáhnul do fáze, kdy už to nezvládnu současně hrát a zpívat. Jenže budu muset, poslední skici jsou staré přes dva roky a proto jsem zlepšoval pouze nástrojovou techniku, abych začal stíhat vlastní představy (zpěv). Teď to dáme nanovo, zpěv společně s nástrojem, ale bez hráčských kompromisů. Zlepší se celkový výraz, přednes, ten pomyslný ďábel se ukrývá v detailech. Pro tuto chvíli se jedná o Alhambru.

Původě jsem si myslel, že nahrávat zpěv společně s nástrojem je chyba, amatérský přístup. Není to pravda. Kytarový part je možné zjednodušit, proložit kilama a doprovázet se triviálně, ale tu kytaru musím při zpěvu držet v ruce a teprve později nahrávku doplnit (mix) o nástrojovou hru se všemi nuancemi. Uvedu celou řadu příkladů, kdy skutečně autentické nahrávky songů jsou nejlepší, když se zpěvák alespoň zlehka sám doprovází. Příkladem je i moje Rainy Blues. Úmyslně oddělené vrstvení stop vždycky přizabije výraz. Pokud máte rovnou interpreta, který doprovod povede svým feelingem, pak není co řešit. Tak trochu začarovaný kruh, to všechno